Často oslavujeme pochybné osobnosti. Jejich zásluhy jsou buďto smyšlené anebo v nejlepším případě polopravdy. Politologové, sociologové a historici by měli odhalovat sociální, politické a hospodářské skutečnosti v minulosti i v současnosti a to bez tzv. „sebecenzury“. Ovšem je nutné se přesto upřímně ptát: Kdo k tomu má tu správnou odvahu?

Ostatně, znáte ty tři nejtenčí knihy na světě? Zde jsou: Dějiny ruské demokracie. Dějiny německého humoru a Lexikon hrdinských činů československé armády. Zde je nutné podotknout: víc než činy „hrdinskými“, oplývá však naše armáda činy pochybnými.

Bývalý šéf zpravodajské služby AČR, generál Ondrej Páleník, byl velice uznávaným důstojníkem a uctívanou autoritou. Nositel mnoha vyznamenání nyní sedí za mřížemi. Místo „hrdiny“, policie náhle odhalila kriminálníka. Není tam sám. Společnost mu ve vězení dělají další „hrdinové“ a vysocí důstojníci – Kovanda s Pohůnkem. Rozkazy jim prý udělovala Nečasova milenka, bývalá prodavačka, Jana Nagyová. Zarážející na celé kause se zdá být postoj armádního generála Vlastimila Picka. Vězněné důstojníky nejenže nedegradoval na „vojíny“, nýbrž je postavil pouze „mimo službu“, což znamená, že se prakticky „žádného“ kriminálního činu nedopustili. Mají tím pádem nyní „dovolenou“ a pobírají služební plat. Armádní generál Picek patrně považuje udělování rozkazů vysokým důstojníkům AČR prodavačkou z tovární kantýny za běžnou záležitost v obraném seskupení NATO. Zavření důstojníci se údajně před policejními úředníky přiznali ihned a bez mučení – prostě „hrdinové“!

Napsal jsem několik reportáží o Václavu Klausovi a jeho drobných krádežích. Posléze jsem o tom vydal i e-knihu „Prezident Kleptoman aneb Václav Klaus coby zlodějíček v roli prezidenta republiky. Sbírka humoristických reportáží o charakterových nedostatcích bývalého prezidenta ČR“ (www.bezvydavatele.cz), Praha 2013.

Někteří čtenáři mi začali nadávat: „Urážíte našeho pana prezidenta! Nemáte před ním úctu!“ Co k tomu říci? Existuje celá řada lidí, kteří krádež nepovažují za žádný delikt – a v osobě prezidenta republiky už vůbec ne. Všimněte si postojů odstupujícího premiéra Petra Nečase. Cítí se naprosto nevinen. Přiznává všechny čachry, korupční tahy, kmotrovství a společenskou dekadenci, prováděnou ODS celá desetiletí, jako něco zcela normálního v souladu s parlamentní demokracií a s právním státem. Podle něho je plundrování státní pokladny naprosto legitimní pro každého politika, jenž se vyintrikoval až na vrcholek státní moci. Ale i David Rath nemá dojem, že by zlodějna byla něco nezákonného. Cítí se naprosto nevinen. Jinak mimo jiné jasnovidecky prohlásil: „Víte já jsem zvědav, jestli teď tyhle masivní odposlechy a sledování budou mít ministři této vlády, jejich náměstci, a pokud ano, tak já tvrdím, že za pár měsíců bude kabinet zasedat vedle v cele u mě v Litoměřicích..." (Sněmovna, 05.06. 2012).

Zdá se, že Nečas se hlavně zbavoval oněch ministrů, kteří v tomto vlaku údajné „legální kriminality“ nehodlali cestovat, resp. v cestě pokračovat (k tomu: „Notorický vyhazovač a spolupachatel amnestie – Petr Nečas“, blog. Aktuálně.cz, 11.01. 2013). Bývalá prodavačka z tovární kantýny a premiérova metresa měla obrovskou moc. Kdo se jí nechtěl podřídit, byl doslova ze svého místa „vykopnut“. V době jejího působení se „notorický vyhazovač“ Nečas, zbavil celkem 13 ministrů. Ona sama se snažila mít nade vším kontrolu. V době, kdy Nagyová řídila premiérskou kancelář Petru Nečasovi, postarala se rovněž o to, aby vláda vystřídala hned čtyři mluvčí, a z kanceláře odešlo bezpočet dalších zaměstnanců.

Jeden plukovník v záloze mi sdělil: „Četl jsem Vaší e-knihu o údajné kleptomanii Václava Klause. Popisujete sice jeho provinění celkem detailně, ale co když se ve skutečnosti jedná o docela něco jiného. On mohl, coby údajný drobný kleptoman, odvádět touto činností pozornost od opravdu daleko závažnějších hospodářských deliktů. Buďto se na nich sám spolupodílel anebo kryl spolupachatele. Ona údajná amnestie by tomu mohla nasvědčovat…“

Ano, některé majetkové poměry Václava Klause jsou neprůhledné. Oba, jak Nečas, tak Klaus se snažili úspěchy v zásazích policejních orgánů bagatelizovat a někdy i policejní orgány zesměšňovat: „policie poškozuje pověst Česka“ (jde o výrok, jenž bych nazval vrcholem premiérovy drzosti), „likvidace špiček zpravodajské služby“ (ve skutečnosti se jedná o členy zpravodajské služby, řízené prodavačkou z tovární kantýny), „teatrální způsoby“ (divadélko nepředváděla policie ČR, nýbrž Nečas svými postoji a komentáři), „mediální bramboračka a guláš“ (tento hysterický výrok z úst premiéra, poukazuje na jeho extrémní strach ze svobody slova a tisku) atd.

Na konec, abych nebyl pouze příliš aktuální a chtěl poukazovat jenom na „horkou“ současnost. Tudíž, jedna závěrečná poznámka. Politická korupce v naší zemi není nic nového. Dodnes přesně nevíme, z čeho si postavil prezident Edvard Beneš svojí prostornou vilu na rozsáhlém pozemku v Sezimově Ústí, jenž svojí hodnotou již ve 30. letech minulého století převyšovaly cca. desetkrát plat tehdejšího prezidenta republiky.

Z toho plyne poučení, až budeme opět někoho uctívat a vyznamenávat, či rehabilitovat, je nutné nejdříve důkladně prošetřit: Na jakých krádežích se podílel a v jakém měřítku? Kolik měl metres, které vládly jemu i republice? A konečně: Jak se vyintrikoval do vládních pozic – jednalo se o pomluvy, kmotrovství, patolízalství nebo dokonce o pokusy o vraždu?