Prezident, je na nejvyšším společenském žebříčku, nikoli proto, aby se díval na národ pohrdavě z vrchu (tak jako Václav Klaus), nýbrž aby ukazoval cestu. Miloš Zeman sice cestu ukazuje, ale jaksi mimo. Jeho představy řízení státu spíš připomínají chaos vesnického hostince, krátce před rvačkou opilců. Jak má normální občan našeho státu najít tu správnou cestu na zdravý vzduch z tohoto páchnoucího dusna?

Hlava státu sestavila vládu, která nemá legitimitu parlamentu, a proto stojí mimo zákon. Dalo by se říci, že jde o pučisty. To prezidentovi v žádném případě nevadí a tvrdí, že jedná v „souladu s ústavou“. Podle jeho názoru totiž ústava ČR prostě puče povoluje!

Miroslava Němcová má 101 poslaneckých hlasů, ale prezident jí sestavení vlády zakázal. Dokonce na ní vyžaduje, aby se většina poslaneckých podpisů nechala prověřit notářem. Jde sice o urážku předsedkyně parlamentu a o pokus signatáře kriminalizovat, ale pravděpodobně to Zeman ani neví.

Snad dokonce pochybuje o tom, že se o poslance jedná. Patrně si myslí, že Němcová nahnala jakousi pouliční sebranku do parlamentu, nechala si tam od ní podepsat kus nejapného papíru a zase ji vyhodila ven na ulici. Prezidentovy duševní pochody bych nepodceňoval – jsou nevypočitatelné.

Je nutné se ptát: Na co potřebuje zákonodárce v poslanecké sněmovně notáře? Pan prezident si patrně plete hlasování v zákonodárném sboru s koupí jakési vesnické chalupy někde na Vysočině.

Jeho vláda zatím nevládne, protože o žádnou vládu nejde a onen nesourodý konglomerát, sestavený z prapodivných jedinců, vůbec vládnout neumí. Rusnokovi ministři doposud pouze vyházeli z ministerstev celou řadu zkušených zaměstnanců a dosadili na jejich místa své lidi, což je u pučistů všude na světě zcela normální postup, krátce po uchopení moci.

V jakési slabé chvilce začal prezident nabízet sestavení nové vlády předsedovi ČSSD, Bohuslavu Sobotkovi. Jinými slovy: podle Zemana by vládu měla sestavit parlamentní menšina. Sobotka onu méněcennou alternativu sice odmítl, ale je třeba uvažovat o tom, zdali je prezident ve vztahu na tak podivné nabídky tohoto druhu vůbec při smyslech.

Jinak, trnem v oku sociální demokracie je bývalý notorický zadluženec a nyní ministr financí Jan Fischer. Podle jaké logiky se stávají milionoví dlužníci ministry financí, to by nám pánové Rusnok a Zeman měli rovněž náležitě vysvětlit. Fischerovy dluhy někdo zaplatil a tato okolnost připravuje mnoho sociálních demokratů o klidný spánek. Na rozdíl od Fischera jim žádný multimilionář nechce nic dát a oni to patrně považují za do nebe volající nespravedlnost. Proto Rusnokovu vládu s Fischerem nepodpoří!

Na druhé straně – Zeman, Rusnok i Fischer jsou bývalými členy KSČ. Tedy, u moci je opět bývalá KSČ aniž by se na první pohled cokoli poznalo. Myslí si opravdu poslankyně Němcová, že bývalí komunisté budou brát zřetel na nějakou parlamentní většinu? Naopak, využijí jakékoliv mezery v ústavě, aby si dopomohli k moci (viz Klement Gottwald, rok 1946). Samozřejmě, rok 1948 se už nemůže opakovat, neboť by zasáhlo NATO, ale takový nenápadný puč za účelem zmocnit se „koryta“, je pořád ještě proveditelný a legitimní…

Co může normálně myslící český občan proti tomu dělat?

Nenechte si nic nabulíkovat a zůstaňte sami sebou. Americký senátor Henry Clay kdysi prohlásil: „Raději než prezidentem, byl bych člověkem, který je schopen rozhodovat se správně“. Ano, bude-li každý z nás na pravém místě a rozhodne-li se správně ve správný okamžik, bude tento svět, ve kterém žijeme daleko produktivnější a pokrokovější. Je však nutné mít vytrvalost: I mrzák je schopen urazit značný kus cesty, pakliže mu nechybí vytrvalost a trpělivost. Nemusíme mít politickou moc, ale máme moc rozhodnout o tom, koho budeme hostit v naší mysli. Buď tam vpustíme naše přátelé: humornou mysl, lásku, radost, naději, zdraví a seriozní život anebo tam umožníme vstup naším nepřátelům: malomyslnosti, nenávisti, sobectví, závisti a žárlivosti. V tom máme svobodnou volbu bez ohledu na to, zdali Klaus krade propisovací tužky a Zeman vrávorá v opilosti s korunovačními klenoty pražským hradem, připravujíc mikroskopický politický převrat, pomocí vlády, kterou nikdo neuznává.

Ano, řekněme si odhodlaně: „Já jsem pánem svého nitra! A já rozhoduji o tom, co v tomto nitru zasadím. Já tvořím svůj vlastní osud a rozhoduji o hodnotách dlících uvnitř mého vnitřního světa!“ Slavná americká psycholožka (od dětství slepá a hluchá), autorka mnoha knih, optimisticky prohlásila: „I kdyby tento svět byl plný utrpením, je plným i toho, co toto utrpení překonává!“

Jistě, není o tom pochyb: mnoho našich politických osobností podlehlo sprostému zlodějství. Kristus proměnil vodu ve víno a David Rath proměnil „víno“ v peníze. To všichni víme. Lidský život jsou jakési neviditelné váhy a dosud se nenarodil člověk, kterému by se podařilo podplatit nebo okrást Boha. Naše jednání podléhá vnitřní inventuře s poukazem na ony neviditelné váhy. Zmíněná inventura nám neodpustí ani korunu. Nikdo z nás neunikne božímu zákonu. Pakliže budeme obětovat vyšší cíle důstojnosti a morálky nízkým, mrzkým a špinavým pohnutkám, zaplatíme za to bídnou cenou utrpení. Někdo z nás dříve a někdo později, ale odplata je nevyhnutelná.

Ignorujte vládní a mocenské zločince. Zůstaňte sami sebou. Ať se ti nahoře dopouštějí jakýchkoli špinavostí, my dole máme jednu základní životní úlohu a současně šanci – neselhat!