Mým heslem vždy bylo: Lidská důstojnost a soukromý majetek jsou nedotknutelné! Ovšem je nesmírně těžké se s takovým postojem prosazovat v místech, kde již po celá desetiletí převládají nechutné intriky, podrazy všeho druhu, nekonečné pomluvy, skryté i zcela transparentní nekompetence a hlavně, kde i nadále je hýčkáno přesvědčení: Kdo nekrade, okrádá svou vlastní rodinu.

Tvrzení některých lidí, že nebýt mne a mých „pracích prostředků“ použitých ve vztahu na Andreje Babiše, ANO by se nikdy do parlamentu nedostala, je fabulum. Jde samozřejmě o nesmysl, prý rozšiřovaný stranou „Hlavu vzhůru“ (Bobošíková) a ODS (Němcová). Obě dámy patrně nepochopily zásadní volební trend mimořádných voleb: Voličstvo nevolilo Babiše, nýbrž naději. Nekompetentnost tradičních politických stran dosáhla takového vrcholu, že národ se rozhodl jim již nadále nesvěřovat za tento stát zodpovědnost.

Na téma Andrej Babiš jsem napsal celkem 5 reportáží, které byly zveřejněny v Aktuálně.cz a v iDNES.cz. Zde musím vyloučit další fámu: Nejen Babiš, ale ani nikdo jiný mě za to neplatil. Příčinou mého rozhodnutí zabývat se touto tématikou byla celkem prostá skutečnost: Erudovaní politici z ODS a TOP 09 začali vulgárním způsobem napadat Babiše. Předhazovali mu spolupráci s komunistickou StB, aniž by se detailně snažili zabývat se obsahem dokumentace v celé záležitosti. Coby zkušení politici museli vědět, jak StB manipulovala a překrucovala vlastní agendu, aby mohla prokazovat svojí “nepostradatelnou činnost“. Mystifikační argumentace ODS a TOP 09 na úrovni “proletářské ulice“, mne animovala k tomu, se s problematikou publicisticky zabývat.

Není vyloučeno, že kdyby neexistovalo oněch 5 reportáží, by možná počet odevzdaných hlasů pro Babiše klesl o dvě nebo tři procenta, ale tvrzení “pakliže by Berwid-Buquoy miliardáře Babiše předem nevypral, ANO by se do parlamentu nikdy nedostala“ je zrcadlením ztráty reálného myšlení a nejapná mystifikace. Těm z ODS a “Hlavu vzhůru“, kteří stavějí na premisách “Berwid-Buquoy vypral Babiše“ musím ještě jednou opakovat: Volič nevolil Babiše. Volič volil naději. Ona “naděje“ zde byla od samého počátku i bez mých 5 reportáží.

Když jsem se podrobně seznámil s volebními slogany a programem ANO, připoměl mi miliardář Andrej Babiš velkoprůmyslníka Jana Baťu a jeho dílo „Budujeme stát pro 40. 000.000 lidí “ (Zlín 1937). Primitivní útoky na adresu Babiše nejsou žádnou novinkou. Podívejte se, čemu musel čelit Jan Baťa v letech 1932 - 1939 (z korespondence s Janem Masarykem):

„Na českých pevnostech se možná bude rozhodovat osud britského impéria, řekl jsem v dubnu 1938 politikům v Londýně, když rozumovali jak nejlépe vydat Sudety Hitlerovi, - Masaryk mi za to vynadal... Byl jsem označován za Žida nacisty, když nás chtěli v Německu vyvlastnit. Ostouzeli mne ve Francii, coby Prušáka, když chtěli zavřít naše prodejny. V Anglii jsem byl nepřítelem kolonií, do té doby než jsem s nimi uzavřel smlouvu. V Holandsku mě označili za komunistu, protože ty byli nenáviděni u protestantů i katolíků. V Jugoslávii jsem byl Rakušanem, než sjezd potvrdil naší továrnu. V Americe mě denuncovali za Hitlerova ševce, ačkoli věděli, že jsem byl zatčen předtím gestapem. Chtěli mi podrazit nohy a uvalit na černou listinu.“

Volební denunciace ze strany ODS, “Hlavy vzhůru“ a TOP 09 proti Andreji Babišovi jsou ve srovnání s tím, co si musel vyslechnout průmyslník Jan Baťa, pouhou labutí písní. Pakliže bude někdo trvat na tom, že já jsem svými reportážemi “vypral“ miliardáře Babiše, tak je nutné připomenout: Miroslav Ivanov, svojí knihou (literatury faktu) “Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše“ (Vizovice 2000) „vypral“ hned oba průmyslníky - Tomáše i Jana Baťu, najednou!

Ostatně i oni byli politickými nadějemi českého národa.

Tomáš Baťa se již od roku 1931 připravoval na kandidaturu na úřad prezidenta ČSR. Jeho předčasná smrt způsobila, že se do úřadu prointrikoval socialista (resp. “polokomunista“) Edvard Beneš.

Jan Baťa se měl stát prezidentem tzv. II. republiky v roce 1938 po abdikaci Beneše. Po své návštěvě Berlína v listopadu 1938, kde mu říšský maršál Hermann Göring sliboval “hory doly“, se přesto rozhodl k emigraci a ČSR opustil. Bez ohledu na přijatelné sliby Göringa, považoval Hitlera za nevypočitatelného demagoga. Na místo Jana Bati nastoupil nekompetentní a nemocí zesláblý Emil Hácha. Tragédie národa mohla začít...