Máme nějakou smůlu na špičkové politiky. To, co se po Václavu Havlovi došplhalo k moci je jakýsi výplod pouliční sebranky. Karel Marx tento druh lidí nazýval „Lumpenproletariat“ – Odpad ze všech společenských tříd a pramen zločinnosti (Abfall aller Klassen und Quelle der Kriminalität). Sledujeme-li světový tisk, brzy zjistíme, že v tomto hledu máme vedoucí pozici a ostatní země za námi pokulhávají. Nyní konkrétně:

Václav Klaus se zabýval krádežemi drobných předmětů, neustálými pomluvami ODS (strana, kterou sám založil a posléze pohřbil) a nakonec bez jakékoli logiky vypustil z kriminálů desítky odsouzených zločinců… Sám sebe vydával za „pravicového politika“, ale ve skutečnosti šlo podle Marxe v jeho případě o jakýsi druh „proletářského lumpa“.

Typickou „proletářskou lumpárnou“ je ožrat se všude a vším, co je cítit lihem. Tímto talentem vládne Klausův nástupce Miloš Zeman. Původně se potácel a vrávoral pouze chodbami Pražského hradu, neustále nadávajíc novinářům. Nyní to již hraničí se samozmrzačením: Nárazem kolenem do skříně nikdo neskončí jízdou na vozejčku. Ostatně, podařilo se mu na něm ledabyle urazit invalidy. Vozíček vystřídaly berle, které zatím o nikoho doposud nepřerazil…

Davida Ratha chytli, když si odnášel v krabicích od vína ilegálně získané miliony. Jeho „proletářské výmluvy“ připomínají pouličního lapku na tržišti v Bagdádu, zrovna dopadeného při krádeži ananasu. Rath ze sebe udělal oběť: vinen není on, nýbrž ty peníze. Kdyby neexistovali, nic by neukradl. Asi se narodil příliš brzy. V. I. Lenin: „V komunizmu žádné peníze nebudou. Každému podle jeho potřeb…“

Bedřich Engels doplňuje Marxe a dodává, že „Lumpenproletariat“ se mezi sebou často dorozumívá podprivilegovanou mluvou, které normální občan pouze těžko rozumí. Na tento druh „proletářské lumpárny“ se zase specializuje předseda vlády Jiří Rusnok. Zde je rozhovor tria originální „hospodské sebranky“:

Jiří Rusnok: Ty vole teď ještě zase zemřel Mandela.
Vlastimil Picek: Kdo tam pojede?
Jiří Rusnok: Já doufám, že prezident. Ty vole, já se úplně třepu, abych tam nemusel jet.
Vlastimil Picek: Protože voni to dělaj tak do deseti dnů.
Jiří Rusnok: Čtrnáctýho v sobotu to je. To jak máme s ním večeři, jo. Teď já mám ještě nějakej oběd, pak máme večeři. Takže já, vole, jsem ve strachu, jestli ještě nebudu muset jet tam. Vůbec se mi tam nechce. Vůbec. Pak mám devatenáctýho zase Brusel. Ale Mandela, to je zase průser. Ty vole, já nevim, dyť ještě ale. To je dálka jako prase, to bych tam musel nějakou linkou, nebo něčím.
Vlastimil Picek: Ale né, speciál.
Jiří Rusnok: Ty vole, kdo to zaplatí?
Vlastimil Picek: Já to zaplatím.
Jiří Rusnok: Tak rozpočet letos to zvládne, ale je to hrozný. Hele, já doufám, že Miloš je nažhavenej, že chce někam jet a že pojede. Oni doktoři mu budou určitě říkat, ať tam nejede.
Vlastimil Picek: Můžeš mi říct, jak vyleze do těch schodů do toho letadla?
Jiří Rusnok: No já nevim.
Vlastimil Picek: Dyť on má problémy se schodama.
Jan Fischer: Ještě tam bude nějaký průser, člověče.
Vlastimil Picek: Hele, nám zrušil cestu do Afghoše dvacátýho a poletí tady?
Jiří Rusnok: Tak asi nepoletí, tak je to v prdeli.

V tomto kratičkém vládním rozhovoru je řeč: 4x o volovi, 2x o průseru, 1x o praseti a 1x o prdeli…

Předseda vlády zde v žádném případě nenachází nějaký zádrhel: „Nic špatného jsem neudělal a sprostě budu mluvit i nadále." Dále Rusnok pokračuje: „V soukromém hovoru dvou kolegů, byť členů vlády, tak nevidím žádný problém v tom, že řeknu vole a prdel.“

No dobře Vaše excelence a ještě byste měl, pane premiére, titulovat své ministry např. takto: „Ty čuráku jeden!“ To by také neměl být podle Vás žádný problém.

Rusnokovo „proletářské hulvátství“ zaznamenala dokonce i některá zahraniční masmédia. Píše o něm německá tisková agentura DPA a slovenský server topky.sk. Slováci svůj report nazvali "Hanba českého premiéra". Agentura AP napsala, že mnozí světoví státníci zdůraznili, že Mandelův pohřeb si ani za nic nenechají ujít, ovše český premiér Jiří Rusnok k nim nepatří. Její krátkou zprávu mimo jiné převzala televize „ABC“ a deník „The Washington Post“, stejně jako irský či kanadský tisk. Možná, že je však nutné problém hledat v detailu: Rusnok se o smrti Nelsona Mandeli sice dozvěděl, ale nikdo mu nevysvětlil, kdo to vlastně je…