Na rozdíl od novoročních mdlých projevů Václava Klause, se nynější prezident republiky snažil vyvolat intelektuální dojem. Vynechal veškeré nic neříkající fráze svého předchůdce a zaměřil se na faktickou stránku věci. Tentokrát netrpěl ani svojí obvyklou “virózou“, nekácel se, či nesjížděl pod stůl, nepadal ze židle a vánoční stromeček rovněž neporazil, takže na vánoce 2013 si opět koleno poranit nemohl...

Václav Havel hovořil ve svých novoročních projevech o svobodě a demokracii, Václav Klaus hovořil většinou s cesty a Miloš Zeman hovoří zásadně jenom o sobě. Jeho výrazy a chvály jsou vybírány velice pečlivě a na úrovni. Na rozdíl os svého předsedy vlády Jiřího Rusnoka, nenajdete ve vánočním projevu prezidenta výrazy jako “ty vole“, „to je průser“ a dokonce tam není řeč ani o “hovnu“.

Český občan již přesto není takovým hovádkem jako v době Benešova úpadku a Gottwaldovy kariéry (všemohoucímu Bohu - našemu Pánu na nebi budiž sláva!) a celkem rychle Zemanovo pokrytectví prohlédl: Prezident, mimo sebe, nenabízí svému národu žádnou alternativu do budoucna, nýbrž když vystřízliví, vůbec nešetří samochválou. Více než 80% posluchačů a diváků vyjádřilo s vánočními sebepochvalami pana prezidenta nesouhlas. Bývalý Klausův tajemník, Ladislav Jakl, dokonce nepřímo označil hlavu státu za povaleče: “Vyhýbá se práci. Činnost vládního úřadu ho nezajímá, profesury hodil na ministra, povídačky o sledování legislativního procesu zůstaly u ledu, sliby o návštěvách vlády také.“

Novoroční projev otočil na “vánoční“ a dovolává se T.G. Masaryka. Nic proti vánočním samochválám, ale pakliže by to myslel upřímně, tak by se musel ještě jednou vychvalovat na Nový rok - a to nehodlá učinit. Proč? Zde je nutné dodat, že mnoho západních hlav státu drží novoroční projevy a rovněž v době vánoc přejí svým národům vše nejlepší. Náš prezident má patrně problém. Na Silvestra opět upadne do “virózy“ a do novoročního projevu by už nestačil vystřízlivět. V nealkoholizovaném stavu trpí pouze samochválou, když je ovšem tzv. „pod parou“, je nevypočitatelný, nadává a vyhrožuje kolem sebe, hlavně novinářům. To znamená, že jeho novoroční projev u stolu (nebo lépe řečeno, pod stolem) by se místo sebechvály skládal z nadávání a vyhrůžek do všech světových stran, což si i národ “dobrého vojáka Švejka“ nemůže dovolit.

Na dotaz, kdyby se stal prezidentem Karel Schwarzenberg, co by na Nový rok řekl národu, dotyčný odpověděl: “Asi bych připomněl, že byť je samozřejmě mnoho lidí u nás ve svízelné situaci, tak ve srovnání s většinou jiných evropských zemí na tom nejsme tak špatně. Že je politická situace u nás neutěšená, je sice pravda, ale bohudíky přece jenom hraje větší roli naše členství v Evropské unii, čímž je naše hospodářská situace nesrovnatelně jistější než předtím. Jsme členem největší bezpečnostní aliance na světě, takže ani tady nemusíme mít obavy. Jediné, čeho se musíme obávat, je vlastní malomyslnost, naše jednání v předklonu a naše neúcta k právu.“

Zde bych pouze doplnil, že naše obava ve vztahu na malomyslnost, jednání v předklonu a neúcta k právu není úplná. Je nutné se rovněž obávat i hlav státu, které mimo sami sebe již nemají nic jiného, co by mohly svým občanům nabídnout.