Velké válečné konflikty nebo dokonce světové války, vznikají většinou na základě zdánlivých banalit. To znamená, že v takových případech není možné se spoléhat na logiku, nýbrž se jedná o procesy nezřídka naprosto absurdní. Zda nějaký regionální konflikt povede k vypuknutí světové války nebo nikoli, nelze s jistotou nikdy předvídat...

Výchozím základem 1. světové války byl atentát na Ferdinanda d'Este a jeho manželku Žofii Chotkovou v Sarajevu 1914. Na první pohled nic mimořádného, tak jako desítky atentátů před tím a potom. Ferdinand nebyl ani panovníkem a jeho žena byla českou hraběnkou zanedbatelného rodu. Tak proč 1. světová válka?

Za daných okolností by se mělo jednat o normální zločin pro kriminální policii příslušného regiónu. Jak nás ovšem dějiny nekompromisně učí, zdánlivě lokální neštěstí přesto vedlo až neuvěřitelnou rychlostí ke zhroucení poloviny světa: Následkem 1. světové války zaniklo německé císařství, habsburská říše se rozpadla a carské Rusko přestalo existovat - nastal počátek bolševizace Evropy...

Katastrofa vyvrcholila vznikem Československé republiky - tedy založením francouzského protektorátu přímo ve středu evropského kontinentu. V roce 1938, na základě tzv. „Mnichovské smlouvy“, odevzdala Francie svůj protektorát do sféry vlivu nacistického Německa, a tím nepřímo připravila půdu pro vznik 2. světové války, ačkoli se jednalo o bezvýznamný horský pohraniční úsek mezi Německem a ČSR.

Připojení tzv. “Sudet“ k III. německé říši až příliš nápadně připomíná připojení poloostrova Krymu k Ruské federaci.

Berlín se tehdy vymlouval na to, že většina obyvatel Sudet jsou Němci. Moskva tvrdí rovněž - většina obyvatel Krymu jsou Rusové. Putim si plebiscitem krymských Rusů nechal legalizovat připojení Krymu k Ruské federaci. Tuto odvahu Hitler neměl. Admiral Canaris a jeho výzvědná služba Abwehr mu narychlo sdělili, že v případě, že Beneš slíbí sudetským Němcům autonomii (kanton) “Sudetenland“, vysloví se 85% sudetských Němců pro setrvání v ČSR. Canaris (podle Wenzela Jaksche) šel ještě dál: „I v současném uspořádání ČSR není úplná jistota, že Berlín získá v Sudetech přes 50% zaručených hlasů pro říši.“

Hitler, tedy na rozdíl od Putina, riskovat v žádném případě nechtěl. Nechal obsadit Sudety německou armádou - a ať se tam potom někdo odváží hlasovat proti připojení k říši!

Důvodem nedůvěry k nacistickému Německu tkvěl hlavně v životní úrovni Němců žijících v ČSR. Byla totiž podstatně vyšší než v národně socialistickém státě nacistů, kde (jako ostatně v každém socialismu) stála fronta zásadně na všechno a k dostání nebylo skoro nic...

Další rozdíl mezi Putinem a Hitlerem tkví v tom, že Hitler si nechal anexi ČSR legalizovat nejen Francií, nýbrž i souhlasnými podpisy Velké Británie a Itálie. Naproti tomu, Putinovi anexi Krymu nikdo neodsouhlasil a žádná “Krymská smlouva“ neexistuje.

Pakliže dojde k dalším záborům ukrajinských území a připojením k Rusku, bude to připomínat obsazení ČSR 15. - 16.. března 1939 (včetně odtržení Slovenska), resp. okupaci Československa v době “Pražského jara“ 21.08. 1968. Ano, dějiny se opět opakují...

Proti obsazení ČSR v březnu 1939 a odtržení Slovenska, neměly západní velmoci námitek: Jednalo se o sféru vlivu nacistického Německa a tím o vnitřní záležitost III. říše. Okupace ČSSR v roce 1968 se rovněž konala za tichého souhlasu západních velmocí: Jednalo se o sféru vlivu SSSR a tím o vnitřní záležitost Sovětského svazu.

O jakou sféru vlivu se jedná v případě dnešní Ukrajiny? Ve skutečnosti o žádnou! Tím se právě zde rozprostírá nedozírné politicko-ekonomické vakuum, jež by se dalo nazvat „kamenem úrazu“. Tady bych tušil eventuální zdroj válečného konfliktu...

Neúnavná diplomatická činnost Angely Merklové i jejího ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera na ose Berlín - Kyjev - Moskva a zpět, hovoří jasnou řečí. Berlín se snaží všemi dostupnými prostředky vtěsnat Ukrajinu do EU a tím i do NATO. Také ministr hospodářství SRN, Wolfgang Schäuble vidí v Ukrajině nedozírné možnosti pro EU a tím pro německou tržní ekonomiku.

Jde o jakýsi novodobý německý “Drang nach Osten“ (Tažení na východ). Na rozdíl od Hitlera nabízejícího „vyhlazení ukrajinského národa“, nabízí Merklová Kyjevu „blahobyt na bázi Europské unie“. To jsou dva podstatně rozdílné přístupy k řešení ukrajinské otázky.

I Polsko se Slovenskem tuší pro sebe vynikající obchodní šance směrem na východ a proto nevynechají žádnou příležitost hecovat Berlín proti Kremlu.

Rusko zase naopak činí všechno proto, aby Ukrajina zůstala pod dohledem Moskvy, a nehodlá se jí vzdát ve prospěch SRN a EU.

Kupodivu Francie a Velká Británie se v boji o „ukrajinské koryto“ takřka vůbec neangažují. Dokonce i USA setrvává v jakémsi stavu “neutrálního nadávaní“ na adresu Kremlu, ale nic konkrétního ani v náznacích zatím nepodniká.

Zmíněné země disponují obrovským nukleárním potenciálem a válečný konflikt naprosto vylučují - podobně jako tomu bylo v případě Československa 1938, 1939 a 1968. Odvolávají se na naprosto nepřijatelné nebezpečí “třetí světové války“. Facit? Pakliže by Putin obsadil ruskými vojsky celou Ukrajinu, bude tato zem přenechána svému osudu a de facto zůstane se svým údělem naprosto sama. Mimo kratičkého diplomatického protestu, nepodnikne NATO zhola nic. Dějiny se tedy sice neustále opakují, ale 3. světová válka by znamenala naprosté zničení naší planety a tím by neměla vítěze. Válka bez vítěze je nemyslitelná...