Coby sedmiletý chlapec jsem v roce 1954 viděl vynikající sovětský film „Hrdina Černého moře – Admirál Ušakov“ (SSSR 1953). Obsah filmu na mne udělal hluboký dojem a tak jsem kino navštívil celkem pětkrát. Šlo tam hlavně o to připojit Krym k Rusku, tak jako chránit Černé moře a ruská pobřežní města před námořními útoky turecké flotily. Ušakov nakonec Turky porazil, přestože jejich válečné loďstvo bylo podporováno Angličany a Francouzi.

Druhý díl filmu „Koráby útočí“ (SSSR 1953) byl poněkud méně cenný a dopracoval se celkem rychle ke stažení z oběhu, neboť režisér Michail Romm si soustavně pletl maršála Suvorova (1729 – 1800) s maršálem Kutuzovem (1747 – 1813). Omylem připisoval Suvorovovi úspěchy, které patřily Kutuzovovi a prezentuje neexistující rozhovory mezi Ušakovem a Suvorovem v době napoleonských válek, kdy byl Suvorov již deset let nebožtíkem…

Problém Krymu a Černého moře je prastarý. Kremelský vůdce Putin není v žádném případě prvním ruským vládcem, mající tento „kámen“ uvázaný na krku. Původními obyvateli Krymu byli Skythové (iránští kočovníci) a později Hunové. V roce 1243 obsadili poloostrov Tataři, avšak 1475 ovládli Krym Turci a místní Tatary si podmanili. Teprve až v roce 1783 se ruské carevně Kateřině Veliké, po vítězstvích admirála Ušakova proti tureckému námořnictvu, podařilo připojit poloostrov k carské říši.

Tím by se zdál být problém vyřešen, kdyby se bývalý sovětský diktátor Nikita Chruščov (1894 – 1971) nedopustil osudné administrativní chyby. V roce 1954 daroval onen poloostrov Ukrajině jako dárek k 300. výročí (1654) připojení Ukrajiny k Ruskému impériu. Co tím myslel, je dodnes nevysvětlitelnou záhadou, neboť Krym k Ukrajině nikdy nepřináležel a byl od roku 1783 vždy nedílnou součástí Ruské říše.

Samozřejmě, že Chruščov s rozpadem Sovětského svazu nikdy nepočítal, ale i přesto se jedná z jeho strany o administrativní faux pas, jenž postrádá jakoukoli politicko-územní logiku. Připojení Ukrajiny k carskému Rusku v roce 1654 nemělo s Krymem žádnou návaznost, v této době ovládali poloostrov Turci a většinu obyvatel dané územní oblasti tvořili Tataři. Rozhodnutí Chruščova tím pádem postrádalo jakoukoli kompetenci a logiku.

Po rozpadu SSSR zůstal tedy Krym součástí Ukrajiny, i když z hlediska historické kontinuity, jaksi poněkud neprávem.

Poté, co proevropští Ukrajinci svrhli kyjevskou vládu Viktora Janukovyče, a tím se odpoutali od dosavadního vlivu Ruské federace na tento státní útvar, nastal pro moskevské vládnoucí kruhy závažný existenční problém. Pakliže se současná kyjevská vládní garnitura vydá směrem k EU a NATO, dostane se Rusko do nežádoucí izolace. Představa Kremlu, že by tím pádem na Krymu kotvily válečné lodě USA, Velké Británie a Francie, dokonce se svými atomovými ponorkami, je pro Moskvu naprosto neakceptovatelná…

Kateřina Veliká si byla vědoma toho, že musí porazit turecké válečné loďstvo, aby ovládla Krym i Černé moře, a tím zajistila Rusku nutnou existenční kontrolu nad tímto strategicky důležitým prostorem. Jinak by hrozilo v Černém moři vytvoření trojkoalice Turecko – Anglie – Francie a tím existenční izolace Ruska. Problém vyřešila vítězná Ušakovova černomořská flotila ve prospěch carského dvora…

Po Janukovyčově úprku z Kyjeva, zachvátila Kreml panika a Putin musel jednat. Stal se jakýmsi novodobým „admirálem Ušakovem“. Na rozdíl od něho neměl ovšem zapotřebí vojensky porazit ukrajinské loďstvo a ani čtyřkoalice Ukrajina – USA – Velká Británie – Francie mu vůbec nehrozila.

Ukrajina zůstala s danou problematikou sama a Západ – jako již vícekrát v dějinách – nehnul ani brvou.

Vladimír Putin-Ušakov to tedy vyřešil mazaně vlastní diplomatickou cestou: ozbrojil krymskou proruskou většinu a nechal ji uspořádat volby, aby „demokraticky“ rozhodla o připojení k Ruské federaci. Protestující zbytek Tatarů byl slušně požádán, aby „držel hubu“ nebo bude vykázán z poloostrova. Šlo o jakési „sametové“ připojení Krymu k Ruské federaci…

Kremelský prezident Putin-Ušakov, coby novodobý „hrdina Černého moře“, ovšem ani zdaleka nesložil ruce do klína. Krym sice získal doslova „procházkou“, ale přístup má k němu pouze od moře. To je dost nepraktické a tak je nutné si zajistit pozemní koridor. Tentokrát však na úkor území východní Ukrajiny. Doposud se mu podařilo vyvolat v této oblasti pouze občanskou válku. Jak to všechno nakonec dopadne, to se zatím neví…

V každém případě se přesto Západ nechal slyšet, že to tak nenechá.

Prezident Obama začal hovořit o sankcích. Prý na to Rusko „šeredně doplatí“. Čím na to „doplatí“, to bohužel nesdělil. Německá kancléřka Merkelová se spojila s polskou vládou a společně s ní se jaly vyhrožovat Rusku zbraněmi, které vůbec nemají. Dokonce i český prezident Zeman vyslovil několik nesmlouvavých výroků na adresu Moskvy předtím, než se vydal konzumovat slivovici…

A tak mohou Ukrajinci naprosto v klidu spát, protože na nás na všechny je absolutní spolehnutí!