Současná hlava státu trpí předsudky a zjednodušováním sociálních problémů. Jeho vánoční poselství nemělo s Vánocemi absolutně nic společného. Doslova vědecky umí fabulovat a levným populismem získávat zbloudilé příznivce. Už o tom referují i zahraniční masmédia.




Výroky Miloše Zemana se zdají být na první pohled ohromující a věrohodné. Při bližším bádání však zjistíte, že vypravěč si všechno vymyslel. Umí být naprosto geniálním „baronem prášilem“.

Již při projevu v listopadu 1989, na Letenské pláni, oslnil obrovský dav aplaudujících posluchačů argumentací, kterou si vyfabuloval - a vůbec se s tím netajil. K tomu novinář Martin Novák: „Těžko říci odkud ta čísla a pořadí bral.“

Ještě konkrétnější byl Jiří Menzel: „Už v listopadu 1989, z tribuny na Letenské pláni obelhával občany výroky, jako že Československo je v podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí někde za Ugandou a podobně, chrlil fakta, kterým lidé rádi naslouchali. Prostě si vymýšlel číslice jen tak, aby oslnil, ale sám věděl, že kecá. Tehdy, když šel z té tribuny, se dokonce přiznal, že si to vymyslel, a smál se přitom.“ („O Zemanovi plácajícím hlouposti“, Parlamentní listy, 26.04. 2015).

Řečník se sice tentokrát ve vánočním poselství rovněž smál, ale spíš to připomínalo výsměch českému občanovi než úsměv vstřícný. Navíc, aby si dodal kuráž k budoucím mystifikacím, prohlásil „S úsměvem jde všechno líp!“

Tak tedy, Zeman s úsměvem pletl páté přes deváté, přičemž utrousil, že ČR má po Maltě nejvyšší ekonomický růst v EU. Je to asi tak, jako bychom se nadšeně radovali tím, že v naší vlasti již nemáme žádné lidojedy. I když, v pravdě řečeno, by Zeman všechny novináře nejraději sežral!

Ve svém arogantním optimismu zapomněl řečník ohlásit: Český dělník nepobírá ani třetinu platu německého dělníka a náš úředník nemá ani polovinu platu úředníka rakouského. O takových mzdových rájích, jako je Nový Zéland, Švýcarsko, Monako nebo Lucembursko, ani nemluvím. Máme tedy do příštích padesáti let co dohánět. To si Zeman nechal pro sebe...

Hlava státu přesto prohlásila: „Celkově tedy můžeme říci, že skončila blbá nálada.“ Nevím, co tím myslel. Já osobně nikdy „blbou náladu“ nemám, tedy pakliže neposlouchám výroky prezidenta republiky. Proto si dovoluji podotknout, že „blbá nálada neskončila“, nýbrž po vánočním poselství Miloše Zemana teprve začíná...

Jako prognózu do budoucna nám řečník vnucuje „skandinávským model hospodářství“ - tedy jakýsi silně nedokonalý „státní socialismus s lidskou tváří“. V něm jde hlavně o následující: Hlavně pozor, aby někdo nezbohatl!

Protože se Skandinávie skládá ze čtyřech severských států – Dánsko, Švédsko, Norsko a Finsko (někdy je k tomu přičítán i Island), neví se tím pádem přesně, co řečník (tentokrát střízlivý) oním „skandinávským modelem“ myslel, neboť ve všech jmenovaných státech to vše probíhá a funguje úplně jinak...

Protože se mu jedná o to, aby Češi platili co nejvíce daní, myslel určitě Švédsko.

Daněmi okrádá stát občana o jeho peníze. Jedná se o jakýsi druh státního loupežnictví. Kdo se odmítá nechat státem oloupit, musí do vězení. Daně jsou jakousi děsivou pokutou za dobře vykonanou práci. Zeman tedy chce, aby Čech byl pokud možno pořádně okraden.

Žádný stát na světě nikdy švédský model tzv. „šílených daní“ (crazy taxes) nepřijal. Prezident ho přesto nabízí českému občanovi. Po všech utrpeních zlodějského komunismu má být nyní český občan navíc okraden o své příjmy a úspory. To je socialistická představa bývalého komunisty Zemana.

Ve Švédsku se platí 56% daní a někdy dokonce i více. Světoznámá autorka knihy „Pipi Dlouhá punčocha“, Astrid Lindgrenová, si několikrát švédské vládě stěžovala, že její honoráře podléhají 90% zdanění. Odmítala tyto „crazy taxes“ platit. Bylo jí vyhrožováno odvedením v želízkách a až osmi lety odnětí svobody. Podobný problém měla hudební skupina ABBA. Švédský „státní socialismus“ dbá bedlivě o to, aby nikdo nemohl zbohatnout a všichni byli patřičně okradeni a hlavně zůstali „chudí“.

Ceny ve švédských obchodech jsou až o 800% vyšší než v současné ČR. Nemluvě ani o alkoholu, jehož cena dosahuje astronomických výšek a tím je prakticky normálnímu smrtelníkovi nedostupný. Za těchto okolností by se musela i naše „namazaná hlava státu“ stát abstinentem. Nevím, jak by to nejvýše postavený alkoholik ve střední Evropě snášel!?

A teď si představte, že ubohá prodavačka, vydělávající 10 000,- Kč měsíčně, přijde domů se 4400,- Kč a nebo dokonce jenom s 1000,- Kč v portmonce? To není mzda, nýbrž „kapesné“. Co je jí platné, že jí sociálka platí byt, když už si mimo nejnutnější stravy nemůže nic jiného koupit?

Miloš Zeman, ačkoli ekonom, neuvědomuje si, že zvyšování daní redukuje kupní sílu obyvatelstva. To obohacuje stát, ale snižuje životní úroveň občanů. Abychom dohnali vyspělé státy tohoto světa, potřebujeme bohaté občany a nikoli „bohatý stát“, který ročně vytváří miliardové dluhy. Tyto se neustále zvyšují a v současné době jsou už nezaplatitelné.

Prezident demagogicky straší vlnou imigrantů, ačkoli zde žádnou nemáme.

Imigranti k nám nechtějí a vybírají si lepší oblasti této Země, což je logické. Náš problém není imigrace, nýbrž emigrace. Tisíce lidí odchází z vlasti, aby si hledali lepší pracovní příležitosti v zahraničí. Pakliže tento trend bude pokračovat, první, co se zhroutí, bude naše lékařství a zdravotnická služba, bez níž žádný stát nemůže existovat.

A proto prezidentovi kladu otázku: Co má co dělat ekonomický růst na Maltě s permanentním selháváním našeho zdravotnictví, kde již dnes chybí přes 50 000 zaměstnanců? Podobná situace je v dopravě, stavebnictví a gastronomii. Máme zásadní problémy s odchodem lidí od nás a nikoli s příchodem lidí k nám. Pakliže prezident razí heslo „tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny“, tak se ptám, co tím hlava státu myslí, když se k nám nikdo nehrne, ale obrovské množství kvalifikovaných pracovních sil odchází?

Nedávno jsem četl roztomilou básničku pod názvem

Památce Ferdinanda Peroutky

Kde je z volů stát,
kde je země nevzdělaná,
tam se může stát prezident i ze Zemana

Měli bychom se nad touto satirickou básničkou velice zamyslet, neboť Zeman není pouze prezidentem. Je to v první řadě symbol morální a kulturní úrovně myšlení, tak jako postojů našeho národa, nyní i v budoucnu.