Kdyby uprchlická vlna neexistovala, musel by si ji prezident Zeman vymyslet. Skutečnost, že se cizinci naší zemi velkým obloukem vyhýbají, není žádným tajemstvím. To ovšem nebrání hlavě státu, aby obyvatelstvo nepřestala strašit přistěhovalci, kteří tady vůbec nejsou a ani nemají nejmenší zájem přijít.

Zdá se, jako by prezident onen stav ignoroval a do éteru vypustil onu záhadnou větu: „Tahle země je naše a tahle země není a nemůže být pro všechny.“ Neřekl tím zhola vůbec nic (jde o výrok bez obsahu), ale v každém případě tím zalichotil pravicovým extrémistům.

Předseda radikální DSSS, Tomáš Vandas, ho za výrok všude chválí. Miloš Zeman se oficiálně vydává sice za levičáka (bývalý člen KSČ a ČSSD), ale jeho xenofobní výroky a postoje ho spíš staví do řad fašistické sebranky.

Zapomeňme nyní na hysterii kolem tzv. „uprchlické vlny“ a podívejme se reálně na skutečnost s přistěhovalectvím do zemí Evropské unie:

Trpíme chronickým nedostatkem pracovních sil a to hlavně v řemeslné výrobě, službách, stavebnictví a zdravotnictví. Zmíněný deficit nelze vyrovnat vlastními silami uvnitř EU. Jsme závislí na masovém přílivu pracovních sil ze zemí mimo EU. Nejvíce je v tomto směru postiženo právě Německo, Rakousko a Švédsko.

Jenom v samotné SRN existuje v současné době okolo 569.000 volných pracovních míst, která nelze obsadit z místních zdrojů. V Rakousku je to 62.400 a ve Švédsku 60.800 neobsaditelných volných pracovních míst. Situace je takřka neřešitelná a tendence má stoupající charakter.

Nejde pouze o momentální deficit. Ona problematika má plíživý charakter a táhne se již skoro deset let. Vznikají tím ztráty v řádu stovek miliard euro. Pakliže by trend nebyl vyřešen, co možná nejdříve, nemá generace narozená po roce 2000 žádnou šanci na starobní důchody... Není v produktivní sféře nikdo, kdo by na ně vydělával. Nemyslím si, že by to Zeman nevěděl a proto považují jeho xenofobní výroky a postoje za produkty nefalšované demagogie, resp. pokrytectví.

Zpočátku kancléřka Merkelová „uprchlickou vlnu“ ze Středního a Blízkého východu uvítala. Vyzvala utečence, aby se vydali do SRN, neboť tušila obrovský příliv bezpodmínečně nutných pracovních sil. Zde však jde o ekonomický zádrhel. Hned se k němu vrátím...

Šéfovou německé vlády znám osobně a v minulosti jsme spolu několikrát diskutovali – sice na jiná témata, ale to není teď tak podstatné. Umí dokonce jednu českou větu: „Přineste mi pivo!“ Naučila se jí v době, když jezdila, coby studentka z NDR, do Prahy ke „Flekům“ na půlliter černého. Vážím si její schopnosti rychle, reálně, konsekventně myslet a racionálně reagovat na ekonomické změny. Ve vztahu na „uprchlickou vlnu“ se však, podle mého názoru, Angela mýlí. Ekonomickým zádrhelem je sama podstata věci.

Kancléřka vychází z vlny tzv. „Gastarbeiterů“ (hostujících pracovních sil) v SRN začátkem a v polovině 60. let, kdy „otec německého hospodářského zázraku“ Ludwig Erhard přilákal do SRN okolo 1,2 milionu pracovních sil ze zahraničí. Jednalo se hlavně o Turecko, Jižní Koreu, Španělsko, Jugoslávii a Itálii. Tito imigranti přicházeli od prvopočátku do SRN s úmyslem pracovat a tím spoluvytvářet „německý hospodářský zázrak“. Šlo tedy o hospodářskou a nikoli o politicko-náboženskou imigraci.

Dnešní imigrační vlna ze Středního a Blízkého východu nepřichází do Evropy s úmyslem pracovat, nýbrž prchá před hrůzami občanské války a bestialitami Islámského státu. Tito uprchlíci nejsou motivováni pomoci „evropskému hospodářskému zázraku“, nýbrž chtějí přežít na účet daňových poplatníků EU. Jejich „pracovní síla“ není pro nás kapitálem k blahobytu. Importovaná „kultura“ nás neobohacuje ani duševně, ani společensky. Na rozdíl od původních „Gastarbeiterů“ jsou tedy neobvykle silnou sociální zátěží německého právního systému.

Německá kancléřka se mýlí představou, že do SRN přichází nová vlna „Gastarbeiterů“. Přichází tam nová vlna islámistů, sledující nikoli německé, nýbrž vlastní nábožensko-politické cíle. Není mi dost dobře jasné, jak kancléřka hodlá přetavit tuto ideologickou imigraci na produktivní pracovní sílu. To, co se o těchto uprchlících dočítáme, je horor. Nemají ani potřebnou motivaci, ani kvalifikaci, aby obsadili oněch 569.000 volných míst na pracovním trhu SRN.

Česká republika má celkem 110 000 volných pracovních míst. Tedy podstatně více než má Rakousko a Švédsko, kam směřuje hlavní proud „uprchlické vlny“. Imigrační kvóta navržená od EU v počtu 1591 běženců pro ČR je tím pádem až směšně nízká. Prezident Zeman tedy varuje před ničím.

Jeho xenofobní výzvy jsou jakousi fatou morganou připomínající nacistickou „tisíciletou říši“ (perverzní režim se zhroutil za 12 let) nebo „Se Sovětským svazem na věčné časy“ (přičemž „věčné časy“ živořily pouhých 45 let). Již zmíněné zrůdnosti trvaly alespoň nějaké kratičké dějinné období, ale Zemanovy varovné výroky se týkají něčeho, co vůbec není.

Prezident si vymyslel jakési pseudonebezpečí a varuje národ před neexistujícím strašákem. Mnoho českých prosťáčků (např. předseda DSSS, Tomáš Vandas) tomu dokonce uvěřilo a začali se opravdu bát.

Jakmile se česká podnikatelská sféra dozvěděla o 1591 uprchlících, mnozí zaměstnavatelé se obratem hlásili, že jsou ochotni tuto hrstku imigrantů ihned přijmout. Nejvíce se jich domáhal jakýsi zástupce řidičů nákladních aut, tvrdíce o okamžité rekvalifikaci a mzdě cca. 30.000,- Kč měsíčně. Česky prý se naučí tzv. „za pochodu“. V ČR schází celkem 5.000 řidičů nákladních aut a z tuzemských zdrojů je nelze získat. V Německu jich schází dokonce 61.000.

Problém začíná již tím, že těch 1591, prostřednictvím EU odsouhlasených uprchlíků, do ČR vůbec nechce a pakliže jsou tím pádem vyhoštěni ze SRN, Rakouska nebo Švédska, než aby přešli k nám, vracejí se raději nazpět do svých vlastí.

To není zrovna nejlepší vizitkou pro Zemanovu „naší zemi, která není a nemůže být pro všechny“, když ji ignorují i žebráci z Afriky!

Z tohoto důvodu bych navrhoval naší hlavě státu, místo nejapných, duchaprázdných myšlenek o neviditelné „uprchlické vlně“ v ČR, udělat si řidičský průkaz pro nákladní auto a jezdit s kamionem po Evropě. Prospěl by tím národu daleko více, než občany této země strašit a nechat se za to vychvalovat fašistickou sebrankou.