Lež má krátké nohy, daleko neujde, ale polopravda, ta má zatraceně tuhý život. Jejím hnacím motorem je propaganda. Ta může mít ovšem mnoho tváří. Základem propagandistické polopravdy je povýšit výjimku na úroveň pravidla. V tom byli bolševici dokonalí mistři. Jejich říše, kterou vytvořili v roce 1917, vydržela až do roku 1991, tedy skoro 75 let.

Ať se komunisté dotkli čehokoli, ve všem vězel jakýsi tajemný polopodvod.

Jejich „Velká říjnová revoluce“ (VŘSR) ve skutečnosti s říjnem neměla nic společného a vypukla až 7. listopadu 1917. Prý začala výstřelem z křižníku „Aurora“, ale novější postbolševické výzkumy prokazují, že křižník v té době nebyl provozu schopen, a i kdyby byl, neměl k dispozici žádnou munici.

Podle bolševické legendy výstřel z Aurory měl znamenat signál pro něvský dělostřelecký pluk k útoku na Zimní palác a tím zahájit VŘSR. Ve skutečnosti na Zimní palác nikdo nezaútočil.

O žádnou VŘSR se nejednalo, nýbrž skupinka bolševiku vnikla zadním vchodem do paláce a prohlásili právě jednající prozatímní ruskou vládu za nelegitimní a převzali moc do svých rukou. Členové vlády nekladli ani nejmenší odpor. Vše se odehrávalo v klidu, bez jediného výstřelu. Nikdo nebyl zabit ani zraněn. Nedošlo ani k žádnému zatčení...
VŘSR vůbec nikdy neexistovala. Jedná se o propagandistický podvod!

To, co se v říjnu 1917 v Zimním paláci v Petrohradu odehrálo, bych nazval sametovým pučem. S neexistujícím výstřelem z Aurory to celé nemá nic společného.

Pozdější film sovětského režiséra S.M. Ejzenštejna z roku 1927 „Říjen – deset dní, které otřásly světem“, kde je znázorněn útok na Zimní palác, je bájnou mystifikací.

Něco takového se nikdy neudálo. Scéna je hraná. Není historickým dokumentem.

Často se však buď z neznalosti reálných fakt, nebo úmyslnou propagandou za „historický dokument“ vydává. Režisér Ejzenštejn si scénku vymyslel!

To, co bylo po neexistující VŘSR nastoleno, se nazývalo „diktatura proletariátu“. Ve vládních lavicích však žádný „proletariát“ nezasedal.

Tzv. „dělnická třída“ se i nadále lopotila v továrnách a na polích a neměla (lépe řečeno nesměla) do ničeho mluvit. Životní podmínky byly nesnesitelné a úroveň pracujících byla daleko nižší než za časů carského Ruska, tedy v dobách před smyšlenou VŘSR.

Vedení bolševické strany nemělo s „proletariátem“ absolutně nic společného a členové vládních složek pocházeli z buržoazních nebo dokonce šlechtických rodin a používali smyšlená jména, jenž si sami vymysleli:

Vladimír I. Lenin (pravým jménem Vladimír I. Uljanov. Byl šlechticem „dvorjanin“, v hodnosti barona).
Josef Stalin (pravým jménem Soso Džugašvili. Studoval na kněze. Jeho otec byl podnikatel v oboru obuvnictví).
L.D. Trockij (pravým jménem L.D. Bronštejn.Vystudoval matematiku v Oděse. Jeho otec byl na Ukrajině velkostatkářem).
Grigorij J. Zinověv (pravým jménem Grigorij J. Hirsch-Apfelbaum, Vystudoval filozofii, literaturu a dějiny. Jeho otec byl úspěšným sadařem. Na Ukrajině obchodoval s ovocem).
Lev B. Kameněv (pravým jménem Leo Rosenfeld, studoval na Moskevské univerzitě. Jeho otec vystudoval technologii na Petrohradské univerzitě a posléze nastoupil službu coby železniční ředitel na nádraží v Tiflisu).
Vječeslav M. Molotov (pravým jménem Vječeslav M. Skrjabin, vystudoval v Petrohradě ekonomii. Jeho otec byl správcem šlechtického velkostatku. Matka pocházela z velmi bohaté obchodnické rodiny).
Michail N. Tuchačevskij (pravým jménem Michal hrabě Tuchaczewski, aristokrat polského původu. Studoval na Smolenské vojenské akademii. Jeho otec vlastnil zámek, který byl v první světové válce zničen německým dělostřelectvem. Jeho matka byla hraběnkou z Flandern).

Tito uvedení a i další neuvedení „proletáři“ rozpoutali neexistující VŘSR a ustanovili „vládu dělnické třídy“ ve které vládli oni sami nad dělnickou třídou a nemilosrdně zatočili s každým, kdo by se odvážil jim odporovat. Jednalo se o jakýsi druh „únosců“ a pracující lid byl jejich „rukojmí“.

Podařilo se jim vytvořit novodobý totalitní stát, jenž doposud neměl žádné historické zázemí. Tento způsob vládnutí jedné politické strany nad celým národem převzalo po roce 1933 i nacistické Německo.

Po roce 1945 se totalitní „rudá diktatura“ rozšířila do ostatních částí Evropy a Asie, kde získala název „lidová demokracie“. Ty nejbrutálnější zásahy komunistických vůdců, arogantně se vydávajících za „dělnickou třídu“ a režiséři těch nejkrvavějších politických procesů, byly provozovány pod heslem „lidová demokracie“. Jde o vrchol lidské arogance a cynismu!

V letech 1917 – 1989 bylo v komunistických zemích tohoto světa popraveno, umučeno, anebo zemřelo ve věznicích okolo 20.000.000 lidí. K takovému gigantickému číslu se doposud žádný režim v dějinách lidstva od dob Adama a Evy ani náznakem nedopracoval...

Kdo na této planetě volí komunistickou stranu, buďto přišel o rozum, anebo patrně propadl z dějepisu!