Ta naše povaha česká má závratné problémy s tím, jak vyslovit uznání a obdiv úspěšnému člověku. Na rozdíl, např od USA, je u nás úspěch obrovským proviněním. Dosáhne-li někdo nadměrného nebo dokonce nevídaného úspěchu, stal se, podle naší národní logiky, pro ostatní neakceptovatelným padouchem. Kdo si nepočítá hrách do hrnce, tomu nelze důvěřovat...

Typickým příkladem jsou bratři Baťové. Po roce 1945 jim Edvard Beneš „znárodnil“ (tedy ukradl) majetek a po roce 1948 byl dokonce i Zlín přejmenován na Gottwaldov, podle komunistického totalitního ideologa, který s tímto kouskem moravské půdy neměl pranic společného. Lidská demagogie, zaujatost, předsudky a závist nezná hranic.

Hon na „čarodějnici“ zvanou Babiš, má již svou tradici a rozhodně aféra se slabomyslným synem zneužitým novináři a opoziční politickou závistí, není první ranou pod pás úspěšnému podnikateli a politikovi – a dalo by se říci ani ranou poslední. Prostě, úspěch se za žádných okolností neodpouští...

Andrej Babiš se „smrtelně provinil“ hned třikrát:

Stal se miliardářem a majitelem „Agrofertu“. Něco tak hnusného a podlého nemohou méně úspěšní a ti, co si počítají hrách do hrnce, vůbec pozřít. Jde o hrozného nelidského „padoucha“! Nenechme ho v klidu nadechnout - provinil se nadprůměrným úspěchem! Na to neexistuje žádný pardon...

Stal se nejlepším ministrem financí od vzniku československého státu a připravil tím premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD) o klidný spánek. To nemohl premiér Sobotka ustát. Žít ve stínu velikána je pro průměrného sociálně demokratického funkcionáře naprosto nepřijatelné. Závist sama o sobě nestačí. Velikán se provinil úspěchem a musí pryč. Lidská malost vítězí! Geniální ministr financí musel odstoupit.

Nyní je Andrej Babiš vynikajícím předsedou vlády. To je pro lidskou průměrnost, závist a nepřejícnost, skutečně moc! Kdo to má vydržet? Musí se honem najít alespoň nějaký zádrhel, aby bylo možno talentovanému házet klacky pod nohy. Je tedy nutné to, ad hoc, zkusit s „Čapím hnízdem“. I když nic jiného, zde by bylo možné mu alespoň ztěžovat život a potom se uvidí.

„Čapí hnízdo“ je vynikajícím objektem relaxace a oddychu. Je zde k dispozici luxusní hotel s výběrovou restaurací. Jsou k použití výukové programy s velice zajímavým ekocentrem. Můžete dokonce jezdit na koni nebo si jít zarybařit... O to ovšem nejde, o tom všem se političtí závistivci nezmiňují ani slovem. Jim se nejedná o to zdůrazňovat něco, co příkladně slouží lidskému oddychu a zdraví. Jim jde o to, aby nalezli něco, na čem by bylo možno „utopit“ Babiše i kdyby to byla pouhá lžíce vody.

„Čapí hnízdo“ je Babišovým úspěchem, na kterém mohou profitovat všichni. Tím se opět příšerně provinil a je nutné, aby do aféry byly zataženy veškeré finance i kdyby se jednalo o pouhou „jednu korunu“.

V dané souvislosti je úplně lhostejné, zdali objekt slouží všem. Pro podraz je důležité, kde Babiš tu „korunu“ vzal. Provinil se úspěchem a tím pádem musí následovat „přiměřený trest“. To znamená konec Babišovy vlády - a rovnýma nohama do kriminálu! Tak, a je to.

Nyní se ovšem naskytla jiná příležitost. Opoziční závistivci objevili Babišova choromyslného syna, který je sice Švýcarem, ale zneužít ho ve vztahu k „Čapímu hnízdu“ v České republice by se mohl, i kdyby žil třeba na Aljašce. Zde to vypadá to na to, jako by opoziční politické strany v parlamentu neměly proti ANO jiný hmatatelný program než rozhovor novinářů se švýcarským psychopatem. Ten jim sdělil, že byl unesen na Krym. Tento argument má asi takovou faktickou váhu, jako když nějaký pacient v blázinci tvrdí, že je „Napoleon“.

Jednou větou – Babiš musí za svoje úspěchy pykat i kdyby se jeho syn na psychiatrické klinice vydával třeba za „Napoleona“. To by pro začátek mohlo postačit, než se najde jiný balvan, který by bylo možno uvalit do cesty Babišově vládě, v případě, že by klacky došly.

Nejúčinnější by bylo použít osvědčenou metodu středověké katolické inkvizice, že premiér o půlnoci létal na koštěti kolem kostelní věže přičemž ho vidělo 345 svědků a na základě toho jej nechat zavřít, když už upálení z hlediska ústavy a zákonů není dnes možné.

Případ se ve Španělsku tehdy udál, ale dnes by možná v České republice neprošel naší justicí tak snadno (alespoň se to optimisticky domnívám), i když obstarat si 345 svědků, na onu událost, z řad politické opozice, by nebyl vůbec žádný problém. Ostatně by byli ochotni danou věc i odpřísahat.

Prezident Zeman se snažil sice „hon na čarodějnici“ uklidnit, ale nějak se jeho úsilí minulo účinkem. Všemi mastmi mazaná hlava našeho státu si tím pádem vymyslela geniální „švejkovinu“: Kdyby padla Babišova vláda, vyzve on, coby prezident, Andreje Babiše, aby sestavil vládu novou. Tím se kočka kouše do vlastního ocasu a nemůže se nic stát. Pomocnou ruku nabídli i komunisté. Snad je to první tah komunistického hnutí od roku 1917, který plně schvaluji.

Na místě politických opozičníků a závistivců Babišových úspěchů, bych ovšem flintu do žita neházel. Andrej Babiš má ještě dceru, která je rovněž duševně nemocná. To by mohlo být velice slibným politickým kapitálem.

Co takhle jí nabulíkovat, aby prohlásila, že její otec, coby premiér české vlády, jí chodí pravidelně po nocích, když končí zasedání vlády, brutálně znásilňovat? Já bych něco takového v žádném případě nepodceňoval a současně s těmi 345 svědky, kteří to samozřejmě pokaždé viděli a jsou ochotni to odpřísahat, by to mohlo mít u českého soudnictví (tak jak jsem ho jsem ho osobně poznal já), možná kýžený úspěch.