První světová válka byla válkou zákopovou. Druhá světová válka byla válkou tankovou a leteckou. Třetí světová válka bude válkou raketovou a to ať s atomovými náložemi nebo bez nich. Názorným příkladem je Ukrajina.

Není to nic nového. Hitler se o raketvou válku již v roce 1944 pokusil. Nacistickému Německu se podařilo vyrobit střelu s plochou dráhou letu nazvanou „V-1“. Písmeno „V“ znamenalo „Vergeltung“. V češtině „odplata“. Tedy přeloženo do češtiny O-1.

Německý Wehrmacht použil raketu v červnu 1944 k útoku na Londýn. Nazýval ji „tajnou zbraní“ a Hitler pevně věřil, že zvrátí průběh II. světové války. Možná by k tomu i došlo, kdyby „V-1“ a její pozdější následnice „V-2“, nepřišly tak opožděně – i když začátky bombardování Londýna a belgického přístavu v Antverpách těmito raketami byly velice skromné…

První střely dopadly na Londýn 13.06. 1944 na městskou okrajovou čtvrť Bethnal Green. Byly celkem čtyři. První z nich zabila šest a zranils devět lidí. Ostatní napáchaly pouze materiální škody na civilních objektech.

Dne 15.06. 1944 následovalo v dalších příštích týdnech celkem tři tisíce dalších raket zaměřených na Londýn a Antwerpy. Z 92% byly oběti civilisté a nevojenské objekty.

Do konce války vyrobilo Německo celkem 12.000 raket „V-1“ a 32. 000 raket „V-2“. Přičemž střely „V-2“ dopadaly i na jiná anglická, francouzská, belgická a holandská města. Vznikly sice obrovské materiální škody, ale průběh války to zvrátit nemohlo…

Putin vede proti Ukrajině podobnou válku.
Na rozdíl od Hitlera Putinovi rakety jsou řízeny elektronicky a dopadají na veškerá území Ukrajiny. Jediná možnost obrany jsou antirakety.

V současné válečné strategii ztrácejí tanky a letadla svojí funkci a jsou pouze druhořadými zbraněmi. Přímý kontakt vojska, jako tomu bylo v první a druhé světové válce, takřka neexistuje. Obě nepřátelské strany jsou od sebe vzdáleny desítky či stovky kilometrů a tak za celou dobu války nemusí přijít se sebou takřka vůbec do tělesného styku, tzv. „na bodák“.

V moderní válce je rozhodující počet raket středního, či dlouhého doletu a nikoli pouze typu „země – země“, ale i „země – vzduch“.

Více než 90% sestřelených ruských letadel nad Ukrajinou jde na účet raketové protivzdušné obrany ukrajinské armády.

Tipickým příkladem fungující protiraketové obrany je Izrael.

Jeho antirakety jsou velice účinné. Z deseti odpálených raket z arabských území na Izrael jich izraelská armáda zničí osm. Tuto možnost ukrajinské ozbrojené síly nemají. Jejich země je proti raketovému útoku ruského nepřítele takřka bezbranná.

Těžké zbraně mohou válku pouze prodloužit, ale nelze s nimi zvítězit. Ukrajina, aby mohla dovézt válku do úspěšného konce, potřebuje solidní množství obranných antiraket, tak jako útočných raket středního doletu.

USA slíbily, že Ukrajině vše dodají v potřebném množství v červenci 2022. Nechme se tedy překvapit!