Pakliže se i soud zblázní, občan už nemá nic, čeho by se mohl zachytit. Slušný člověk považuje soudní síň za poslední místo, kde se dopracuje k právu a spravedlnosti, avšak instituce jménem justice na takové hodnoty jako je “právo“ a “spravedlnost “ často není predestinována. Základním zádrhelem není ani tak právní norma, jako morálka soudců, někdy decimována zbabělostí, chabou představivostí a příliš arogantním výkladem zákona.

Problém tedy není zákon, nýbrž špatná morálka soudců, tak jako ignorování humanitních, demokratických a společensko-civilizačních hodnot. Známý “zpívající právník“ JUDr. Ivo Jahelka o tom píše: “Soudní síně jsou totiž vedle márnic a jiných podobných zařízení místem, kde člověka spolehlivě opouští humor. Aniž by to ovšem nebohý účastník soudního řízení tušil, stává se - chtě nechtě - kolečkem v soukolí nechtěného...“

Ano, soudci jsou schopni obratem ruky učinit z oběti pachatele a z pachatele oběť, svévolným výkladem zákona, aniž by obsah právní normy nějak narušili (v Německu a anglosaských zemích se to jmenuje “zneužití zákona“).

Podívejme se nyní na sbírku soudních výroků, které jsou sice k smíchu, i když jsou ve skutečnosti k pláči. A to především pro jejich závazný charakter určený nezávislými soudy demokratického státu:

§ „Většinu dne jsou doma jen babička a papoušek. Nikdo z nich nemluví.“
(Vážený soude, nemluvící babička - to je normální. Ovšem proč nehovoří papoušek, je třeba prošetřit a vyvodit z toho důsledky).

§ „Bydlí v bytě své družky Renaty K., avšak má známost s Kamilou B., takže se neví, zda-li jde o druha nebo podnájemníka, což je komplikovanější, že Renata K. mu říká Jardo“.
(Pane předsedo senátu, jakmile někdo někomu začne říkat Jardo, je prostě ztracený. Je celkem jedno, jestli je Jarda podnájemník, druh nebo známost - chápu, že z hlediska zákona je důležitý Jarda. Tak např. mně táborská justice léta zakazovala soudní proces proti firmě Q-Stav /Ing. Ivan Cícha /. Celou absurditu zrušil až ústavní soud. Opravdu nevím, jak by to nakonec dopadlo, kdybych se jmenoval Jarda).

§ „V místě svého bydliště byl pan inženýr František J. velmi oblíben, neb se občas přivádí do stavu opilého a v tomto stavu tropí veselé výtržnosti.“
(Ano, slavný soude. Zákon určitě činí kvalitativní rozdíly mezi výtržnostmi z vesela a výtržnostmi ze zoufalství).

§ „Poškozená Kateřina H. se převážně živila výšivkami, což jí stačilo, neboť si nikdy nepotrpěla na vydatnou a nákladnou stravu.“
(Vážený Městský soude, je to jasné. Kdo chce zhubnout, ať začne vyšívat. Je možné se proti tomu odvolat?).

§ „Důchodce Vilém M. je starý, osamělý, stravuje se v závodní jídelně, pročež se předpokládá, že nebude dlouho žít.“
(Ano, nezávislý Okresní soude, kdo se stravuje v závodní jídelně, je potencionální sebevrah. Podle mého názoru jsou nejnebezpečnější karbanátky nebo svíčková. Co si pane předsedo senátu myslíte o segedínském guláši?).

§ „Svědek Marcel O. německy neumí, protože germanizaci nepodlehl a dělá-li chyby v češtině, tomu se nelze vzhledem k třistaleté podobě divit.“
(Třistaletý Marcel O. se objevil před soudem. Německy neuměl a v češtině dělal chyby. Po tři sta letech neovládal tedy ani jedno, ani druhé. Patrně stál před soudní porotou přestárlý naprosto neschopný idiot).

§ „Toto jest posudek na zmíněného Josefa K., který byl celou dobu uzamčen v trezoru, aby se nepotrhal, nebo aby nepovolaní neroznesli jeho vnitřní náplň po fabrice.“
(Slavný soude, považoval bych za důležité zjistit, zda-li se Josef K. bránil, když ho zavírali do trezoru, aby se nepotrhal. Patrně byl již v této době potrhlý. Ačkoli potrhlíci, pane předsedo senátu, končí většinou na psychiatrické klinice a nikoli v trezoru. Pod pojmem, aby „nepovolaní neroznesli jeho vnitřní náplň po fabrice“ rozumím, že Josef K. v inkriminované době neudržel stolici).

§ „Ferdinand L. je člověk zbožné povahy, spíše víceméně debilní a za pět let půjde do důchodu.“
(Pane předsedo senátu, já jsem se s „člověkem zbožné povahy víceméně debilním“ zatím nikdy nesetkal, ale přesto by mě zajímalo, zda-li skutečnost, že víceméně debilní člověk, který půjde za pět let do důchodu je okolnost přitěžující nebo to spíš zmírňuje trestní sankci?).

§ „Karel M. se chová nemravně, protože chodí nahý po bytě a hraje na klarinet. Je sice pravdou, že má při této činnosti záclony stažené, ale všichni stejně vědí, že když hraje na klarinet, chodí po svém bytě nahý.“
(V parlamentní demokracii je prostě zákázáno hrát nahý za záclonou na klarinet. Nezávislý soud tak rozhodl. V rozsudku nejsou žádná jiná hudební tělesa jmenována. Takže, možná na harmoniku nebo na housle by to šlo).

§ „K nedělnímu znásilnění poškozené Alžběty K. ze strany neznámého cizince došlo v české řeči.“
(Když Vás nějaký neznámí cizinec začne znásilňovat svými nemožnými znalostmi češtiny alá „já stát, ty sedět“, chápu pane předsedo senátu, že se to může silně přiblížit ublížení na těle, ale pokud vím, neumět pořádně česky, zatím ještě není trestným činem. Jinak bych musel soustavně sedět za mřížemi).

§ „Nezletilý Miroslav B. odcizil v odpoledních hodinách v supermarketu Kaufland vodu po holení, ačkoliv se ještě neholí .“
(Ano, tady jsme u toho. Kdyby se holil, prošlo by mu to. Protože se však neholí, tak šup s ním za mříže. Ať dá nezávislý soud právu a spravedlnosti průchod!).

§ „J.P. uchopil prudce otevřenou rukou G.M. a silně jím mrštil za sebe. Toto ještě jednou opakoval, takže měl za sebou na sobě G.M., K.M., J.K., a J.F.“
(Slavná soudní poroto, už se vám někdy podařilo něco uchopit otevřenou rukou a mrsknout to za sebe? J.P. tak učinil dvakrát a měl za sebou čtyři osoby a současně je měl na sobě. Nezávislý soud se patrně nacházel v říši kouzel. Současně by bylo přesto nutné prozkoumat duševní zdraví oněch nezávislých soudců).

§ „Chování Květoslava F. se neslučuje s jednáním důstojníka naší armády, ani normálně myslícího člověka.“
(Podle rozhodnutí nezávislého soudu, jsou důstojníci Armády ČR nenormálně myslící individua, tedy psychopati. Je možné odvolání? Jinak by bylo nutné místo AČR (Armáda České republiky), pane předsedo senátu, zavést zkratku NAČR (Nenormální armáda České republiky).

§ „Obviněný Karel M. musel cíl vidět moc dobře, když se vždycky trefil přesně vedle.“
(Rozhodnutí soudu je jasné: Kdo je slepý jako patrona, ten se trefí. Kdo má zraky jako sokol, ten se trefit nemůže. Pakliže nedošlo k odvolání, nabyl rozsudek právní moci).

§ „Rozhodnuto bylo správně, neboť obžalovaný Vincent Z. je moc slušný člověk, což dosvědčuje to, že před soudem neustále usedavě plakal.“
(Tady nejde ani tak o spravedlnost, právo nebo zákon. Prostě rozhodující je, zdali se rozbrečíte, nebo ne. Kdo umí brečet tzv. „na povel“, je v demokratickém nezávislém soudnictví ve velké výhodě. Kdo ovšem ani nezafňuká, ten je předem ztracen).

§ „Pytlácká vášeň Dalimila K. šla tak daleko, že zastřelil a snědl poštovního holuba i s důležitým sdělením.“
(Jíst důležitá sdělení vede automaticky do soudní síně, jak je patrno. Jenom by mě zajímalo, jak dlouho musí sedět za mřížemi takový průměrný konzument důležitých sdělení).

§ „Nezletilá poškozená Martina H. byla vyslechnuta formou hry a v roli otce vystupovala...prokurátorka“.
(V souladu se soudním senátem nepochybuji o tom, že otcem může být i prokurátorka. Budiž! Je však přesto nutné nikoli pouze z hlediska právního, ale i z hlediska sociálního (ústava zrovnoprávňuje) přešetřit, zdali by např. prokurátor nemohl být vynikající matkou).

§ „Zmíněnou Alžbětu L. nemůžeme hodnotit jako ženu lehčí pověsti, spíše jako hodně přející a udělanou, i když si třeba někdo myslí, že je to totéž.“
(Já bych to viděl slavný Okresní soude taktéž. Alžběta L. jak vyplývá z rozsudku, není žádná kurva, která jde s každým, nýbrž pravděpodobně pouze s tím, kdo si řekne).

§ „Soud neodsoudil obviněného Filipa D. pro znásilnění slečny Renaty N., protože z vlastní zkušenosti ví, že na místě, kde ke znásilnění mělo dojít, není pro takový čin dostatek místa.“
(Vážený pane předsedo senátu, výše uvedené sdělení je podle mého názoru třeba upřesnit. Kolik nezávislých soudců se na onom místě pokusilo někoho znásilnit, aby z vlastní skutečnosti poznali, že to tam nejde? Dále chybí definice “znásilnění“. Podle britského Common Law se již z dob královny Victorie považuje za znásilnění pouhé zavedení cizího předmětu do genitálií (děloha, konečník) nebo stačí dokonce i část prstu násilníka. Pakliže nezávislí soudci (včetně Vás, pane předsedo) nabyli své zkušenosti na daném místě tím, že zaváděli ženám do dělohy kukuřičné klasy, kostelní svíčky, moravské klobásy atd., tak alespoň podle práva Spojeného království o znásilnění jde. Pakliže však docházelo z Vaší strany a ze strany Vašich soudcovských kolegů pouze k dráždění ženských genitálií (vulgárně se tomu říká “honit píču“), tak máte pravdu, o znásilnění - na základě vlastní zkušenosti soudu - by jít nemuselo. Jde však přinejmenším o silné omezování osobní svobody. Protože, jak vyplývá z rozsudku, byl pachatel zproštěn viny, jedná se tedy podle nezávislých soudců o čin legální a tím pádem, každý může “honit píču“ komukoliv, kdekoliv, a kdykoliv jak si zamane... Ať žije české demokratické a nezávislé soudnictví! Jsme ostatním zářným příkladem!).

§ „Ze sousedova dvora se ozývalo vrčení, což v naších krajích nedělá nikdo jiný, než pes.“
(Mohl to však být sám soused nebo sousedka. Popřípadě oba při realizaci milostného aktu. Zavádět „vrčení“ do zákona a práva je značně nesnadné. Někdo spí, chrápe a připomíná to vrčení psa nebo dokonce šakala. Ve smyslu úrovně českého soudnictví bych doporučoval toto řešení: § 1. Kdo vrčí je pes. § 2. Pakliže někdo vrčí a není pes, platí § 1. Proti tomu nemůže mít nic ani Evropská unie).

§ “Jmenovaný zjevně vzetí do vazby nechápe, takže mu bylo vysvětleno, že tam dostane najíst a může tam i spát.“
(Vážený pane předsedo senátu, takovýmto nedorozuměním by se dalo předejít, kdyby se udělala pořádná reklama v televizi, ve které byste promluvil Vy sám. Tím by se v demokratické parlamentní demokracii, včetně nezávislého soudnictví, mohlo takové “vzetí do vazby“ velmi zpopularizovat. Potom skoro nikdo nebude mít zábrany nenechat se zavřít).

§ „Při zjišťování prezence se vždy ozvalo 'zde' od toho, kdo tam byl za toho, kdo tam nebyl, takže počet přítomných nikdy neodpovídal počtu těch, co tam byli.“
(Pane předsedo senátu, jste si opravdu jist, zda tam vůbec někdo byl?)

§ „Leč nebyla vlastně kruh,spíše čtverec, ale se zaoblenými rohy a na jednu stranu protažený jako do elipsy, takže střelci kráčeli spíše v trojúhelníku směrem na jeho úhlopříčku, když tu vyšla rána.“
(Slavný nezávislý soude, to je naprosto jednoduché. Kdyby byla leč spíše do kosočtverce, na levém rohu zaoblená, takže střelci jako kdyby chodili pořád dokola směrem k úsečce, žádná rána by nevyšla. Sám uvedený soudní protokol je pane předsedo dost velkou ránou).

§ „Třicetiletý Dušan C. skočil z mostu do vody a ani přes opakovanou výzvu se nevynořil“.
(Pane předsedo senátu, na Vašem místě bych ho ještě asi půl roku vyzýval k vynoření a potom bych učinil další zápis, který by měl přibližně úroveň toho prvního).

§ „Při posuzování trestného činu bylo vzato na vědomí prohlášení lékaře, podle kterého je úder do hlavy takového rázu, že postižený může s tímto zraněním být živ až do smrti.“
(Ano, Krajský soude! Málokdo z nás je živ až do smrti. Přičemž dožít se smrti není ani zdaleka tak snadné, ať s úderem do hlavy a nebo bez něho. Ostatně, pane předsedo senátu, neudeřil Vás před výše uvedeným zápisem do protokolu, někdo do hlavy?).

Aby nedošlo k omylu. Tyto a podobné hovadiny nositelů soudcovských talárů nakonec ruší Ústavní soud.

Tak tomu bylo i v mém případě, kdy mi táborská justice zakazovala soudní proces proti firmě Q-Stav (viz internet Google „Úřednice nesmí suplovat soudce“). Než se celá tragédie ovšem doplazí až k Ústavnímu soudu, může to trvat i deset let. Mnozí se tedy vlastní spravedlnosti už ani nedožijí.

Procedura, aby se věc dostala do rukou rozumných soudců, tedy Ústavní soud a nebo soudy mezinárodní, vyžaduje značné finanční prostředky. Tím jsou skutečné právo a spravedlnost pro běžného občana tohoto státu prakticky nedostupné.