Za léta co jsme v alianci, jsme si už zvykli, že čas od času se přes naše území přesouvají konvoje amerických vojáků dočasně umístěných v Německu na cvičení NATO pořádaná v různých zemích.

Zprvu to mnohým nevonělo. Dávali nepochopitelně rovnítko mezi někdejší transporty agresorské Rudé armády po našich silnicích a přesuny amerického vojska, které imperiální cíle nemělo a nemá.

Brzy však pochybovači tento kardinální rozdíl pochopili a spolu s těmi, které by takové srovnávání ani nenapadlo, transporty s vlaječkami u okrajů dálnic srdečně pozdravovali.

Největší radost vždy mívaly děti, které přišly s rodiči. Nebo s dědečkem a také s babičkou – protože té to rovněž nedalo, vidět na vlastní oči hochy podobné těm, které ukazují ve zprávách v televizích.

Slovo „mívaly“ je na místě. Letos to bohužel bude jinak. Ne proto, že nadšení by snad opadlo. Okolnosti masovým pozdravům nepřejí. 700 vojáků se totiž bude tři dny přesouvat z Německa až přes hranice v Břeclavi „pod rouškou noci.“ Ve dne budou ve stanech spát.

Pokud někdo chce konvoji zamávat, musí ponocovat, a ještě toho moc neuvidí. Skalní fandy takové „bojové podmínky“ samozřejmě neodradí. Ale mohou to podstoupit i děti? Stěží.

A to už jim bude takový zážitek upřen podruhé za sebou! Loni za to mohl covid – přesun se nekonal – a letos je na vině svým způsobem logistická bezohlednost a necitlivost vůči dětské dychtivosti vidět skutečné vojáčky. Že u dětí tím zakrňuje přirozená touha někdy se jim vyrovnat, je další neblahý efekt.

V noci na neděli se přišli podívat i váleční veteráni.

-MILOSTPANE, MĚL BYSTE TOHO VOLÁNÍ NECHAT. TOHLE NENÍ PŘESUN NA HUMANITÁRNÍ OPERACI DO SRBSKA JAKO BOMBARDOVÁNÍ TENKRÁT. JEDOU DO MAĎARSKA. NE SUNDAT ORBÁNA, ALE ZACVIČIT SI.