Už přes měsíc si optimisticky fandíme, jak jsme to těm Rusákům nandali. V hokeji samozřejmě ne, tam před třemi dny oni vyklepli nás, ale v odvetě za Vrbětice jsme se činili.

Vyhošťováním ruských pracovníků z ambasády s diplomatickým pasem, a to okamžitě. Početně nešlo vůbec o symboliku, bylo jich bezmála dvacet, a ještě dalších šedesát musí odejít do konce týdne.

Bili jsme se v prsa, jak jsme zásadoví – i opozici takový krok zaskočil, nevěřila, že vláda takového radikalismu bude vůbec schopna.

A pak už jenom měla následovat očekávaná vlna solidárního vyhošťování ruských diplomatů ze zemí našich spojenců v EU a NATO. Přišla ovšem jen vlnka, a to ještě ze zemí, které mají se sovětským Ruskem své čtyřicetileté poválečné zkušenosti.

Hamáček s Babišem se mohli ukřičet, že vyhoštění byl fenomenální úspěch, ale od bruselských zdí se ta slova odrážela bez ozvěny. Prostě jsme v tom zůstali-téměř - sami. A zůstaneme. Proč?

Ví to už čtrnáct dní premiér Babiš, ale zřejmě se obával svěřit se s tím veřejnosti, neboť by se potvrdila slova, že zůstal sám jako kůl v plotě.
Stranou si ho prý na sumittu v Portu vzala kancléřka Merkelová a vynadala mu, co ho to napadlo zrovna v téhle napjaté době vyhošťovat – a ještě k tomu tak rychle, bez porady a vlastně bez schválení spojenci. Tak ať se teď nediví, že zůstalo jen u vlažných slov opatrné podpory.

Chudák premiér - pokud by šlo o pravdu pravdoucí, jak se k němu kancléřka chovala protektorsky.

Chudák Hamáček. Tak hezkou frázi, která by mohla ve volbách zabojovat, si vymyslel, a teď se mu pomalu, ale jistě bortí.