Předsedovi Filipovi se hroutí velký sen. Představoval si, jak důstojným zakončením jeho mnohaleté kariéry lídra obrozených komunistů a respektovaného poslance, by mohla být instalace jeho sochy v nadživotní velikosti na frekventovaném místě.

Takové skulptury, jakou má u nás například cizák Churchill. Stojí provokativně v parčíku před odborovou centrálou - a odbory, jak známo, britský premiér hluboce nenáviděl.
A byl to i nezřízený pijan. A také rasista, jak se nedávno prokázalo.

Filip není jedno ani druhé, naopak je marxista. Zásluhami se Churchillovi takřka vyrovná. Má jediný handicap, že neproslul (dosud) výroky, jež by se objevily v učebnicích a ve wikipedii

To bývalý ostrovní premiér byl nesčetněkrát citován, zejména jeho proslavená věta o vděku miliónů Britů tisícovce pilotů v bitvě o Anglii:
„Ještě nikdy na poli lidských konfliktů tolik nevděčil tak velký počet lidí tak nemnohým.“

Teď ovšem i pro Filipa bleskla šance vyjádřit se podobně čítankově v reakci na vnitropolitickou situaci, kdy nelevicová opozice chce vyslovit nedůvěru vládě, ale bez hlasů komunistů se jí to nepodaří. Co kdyby výjimečně hlasovali proti vládě, napadlo předsedu, a stále více o tom nahlas mluvil.

Jenomže prostí straníci, lidé od soustruhů, vysokých pecí a traktorů, jež o tom jednali v okresech, mají opačný názor – nehlasovat vůbec. Nikoli zdržet se. Poslanci mají odejít ze sálu a zbytek opozice už vládu počtem hlasů neohrozí. A oni budou mít čisté ruce.

Nakonec to tak dopadne, Filip překousne snahu být aspoň jednou -poprvé a naposled - aktivně proti vládě oligarchy, jako vystřiženého z Marxova Kapitálu. Tím ovšem přijde o důvod, aby v opačném případě dal pravicové opozici hlasitě a pyšně najevo, komu vděčí za to, že kabinet bez důvěry bude ještě měsíce, možná do Ježíška, vládnout dál.

Sen o pomníku, který mu spolu postaví SPOLU a PIR-STA a nechá tam vytesat jeho zlatá slova, je fuč.