Kdyby si před devadesáti lety starosta třetího největšího amerického města Cermak umanul, že jako rodilý Kladeňák bude dávat rozhovory výhradně novinářům s českými kořeny, počínal by si podobně pošetile jako jeho dnešní nástupkyně v čele Chicaga.

Není to Češka, je to Američanka, přesněji: Afroameričanka, a není tak umanutá, aby snad preferovala novináře podle toho, zda jsou rodilí Američané z pátého kolena Italů, nebo jestli prababička byla Ruska a pradědeček Bulhar. V tomto smyslu je starostka nadnárodní.

Novináře si „vybírá“ podle barvy pleti. V krajním případě mohou být i žlutí, nebo narudlí, či poněkud tmavší než potomci Švédů, ale nejraději se baví s těmi tmavými. Čím je odstín jejich tváře sytější, tím větší nadějí na poskytnutí interview mají.

Není to rasismus na ruby, starostka pouze zastává názor, že netmaví novináři nejsou zrovna nejbystřejší, že čím tmavší pleť, tím větší fištrón. Ještě že takových bystrých novinářů je ve městě přece jenom několik, a tudíž starostka netrpí publicitní nouzí.

Některé místní „bílé“ televize i „bílé“ listy ovšem frekvenci jejího vystupování lehce omezily. Buď proto, že je sama jako jednobarevné odmítá, nebo proto, že se nechtějí beznadějně vnucovat. To by se časem mělo změnit. Po prosazení bonifikovaných barevnostních kvót v médiích nejenom ve městě, ale i ve státu a v celé Unii.

Starostce nelze vyčítat, že si „zasedla“ zrovna na novináře, její pohled na barevnost kolem ní není výběrový. Je konzistentní, a podle toho také jedná ve všech situacích.

-Madam, bílou, nebo černou?

- Co prosím?! Bílou v žádném případě! A černou? Co si to dovolujete za nekorektnost?! Tmavou kávu, hodně tmavou!
Vy jste tu nový? A kde je Bob? Ten by se tak hloupě neptal, vyzná se.

-V biografu, madam. Bob sehnal vstupenky na hollywoodský trhák, co získal Oskara za nejkorektnější film roku. Za adaptaci Dostojevského románu s původně kontroverzním názvem Bílé noci- ve filmu ovšem spravedlivě předělaném na Černé noci, ale v našem městě, po vašem zákroku, promítaném ve zkráceném neurážlivém názvu už jenom jako Noci…

Preferovat barvu pleti a tak některým novinářům odpírat informace, by u nás neobstálo, bylo by právem odsouzeno jako rasistické chování.

To Hrad, přesněji Lány, nevedla primitivní rasová předpojatost ke „skoncování“ s pěti médii, která teď informačně bojkotuje, ale prý jejich trvalé dezinformační počínání, kdy Respekt, pořad Fridrichové či Seznam, staví prezidenta do podivného škůdcovského světla.