„Co to mělo znamenat?“ ptal se zvýšeným hlasem vyšponovaným až do fistule prezident Putin salutujícího a v předpisovém pozoru frekventanta vojenské akademie znehybněného ministra obrany Šojguje.

„Navigační omyl, soudruhu prezidente“, odpověděl zkroušeně ministr.

“Ale o tolik set kilometrů?“ řekl prezident vyčítavě.


Po chvíli dodal: „A to mi přitom Zeman poslal před týdnem omluvné video, kde klečí na kolenou a prosí za odpuštění, a já jsem mu pak odepsal, že „do smrti dobrý..“

„Ale my jsme měli opravdu namířeno na Polsko, jak jste nám přikázal kvůli tomu, že v Bruselu měli Poláci nejvíc hemzů, ehm, námitek proti tomu, aby se Unie setkala s vámi,“ hájil se ministr.

„Počítače se nějak zbláznily, anebo nám do programu sáhli polští armádní hackeři a útok odklonili. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Ale už jsem provedl preventivní opatření pro příště, náčelníka geofyzikální gardové brigády generála profesora Jakubceva, kandidáta Nobelovy ceny, jsem nechal odstranit, definitivně.“

Když na to reagoval prezident gestem ruky, naznačujícím řez hrdla, Šojgu přikývl a gesto opakoval.

„Už se taková chybič.. takové nedopatření nebude opakovat. Slibuji, soudruhu prezidente. Byl to ovšem první útok na evropské území, takže měl ještě nedorazy, “ dodal pokorně.

„No právě,“ potlačoval vztek Vladimir Vladimirovič, “domníval jsem se, že když tak skvěle dokážeme řízenými tornády trestat Ameriku, že v Evropě se nám to bude dařit taky!“

„Ale vždyť Evropa je hrozně rozdrobená na moc států, a trefit se adresně je těžké, to nejsou USA. Tam se někam vždycky trefíme,“ troufnul si Šojgu oponovat, a čekal dramatickou reakci. Ta se nakonala.

Putin naopak přistoupil k velké mapě světa, kterou má přes celou stěnu velké pracovny, a podíval se na Evropu. Pak klidně řekl:

„Svým způsobem máte pravdu. Budu proto benevolentní. Pokud v následujících třech útocích minete území trestaných států, a umístíte tornáda někam jinam, budu to ještě tolerovat a brát to jako potrestání celé Unie za anti ruský postoj. Ale pak, když se netrefíte, už budou padat hlavy.“

„Rozkaz, soudruhu prezidente!“ vykřikl Šojgu. „Budeme útoky cvičně pilovat na Sibiři!“
A pak se zeptal: „A..a kde mají ta tornáda být příště?“ Snad ne na Maltě, v Lucembursku nebo v Monaku, doufal.

„Kde? Potrestáme jimi ty zpupné pobaltské republiky!“

„Každou zvlášť?“

„No jistě!!“

Tak tohle byla rána při „velikosti“, Estonska, Litvy a Lotyšska. Když se trochu odchýlí, tornádo se může stočit nad Rusko..

Proč onu tajnou brigádu, ve slangu „ветровка“ („větrovka“), ještě za Stalina, zakládali, zahořekoval. Ale pak si odpověděl, že co měli dělat jiného, když ještě neměli atomovku.

„Soudruhu prezidente, novým velitelem brigády bude generál akademik Stribog (Z D E), rodově machr přes větry.“
---

Dost možná, spíš určitě, to takhle nebylo, byl to neřízený živel, ale leckdo by si jistě přál, aby v tornádu nad Moravou prsty Moskva měla.