Premiér Babiš si na Primě postěžoval na bezmeznou drzost Pirátů, kteří už teď se cítí být vítězi voleb natolik, že si prohlížejí svá budoucí ministerská pracoviště.

A činí to nikoli tak, že by postáli před budovou nebo nanejvýš ve vstupním prostoru úřadu, ale přímo vnikají do pracoven ministrů. Používají k tomu záminek nutnosti bezodkladného schůzky s ministrem/ministryní a když jim oni pochopitelně vyhoví, nezajímají se vůbec o politiku, ale zato si důkladně prohlížejí místnost, která je za pár týdnů čeká. A v duchu si říkají, co všech tam změní.

Poslanec Michálek, jak doložil premiér, prý dokonce neudržel na uzdě emoce a při pohledu z okna ministerské pracovny se nahlas rozplýval nad překrásným výhledem do zahrady.

Premiérem uvedený příklad není ojedinělý, podobnu zkušenost má i ministr vnitra Hamáček. Na úřadu na Letné, dokonce v době jeho nepřítomnosti, kdy vláda zasedala ve Strakovce, se uskutečnila takříkajíc exkurze do ministerské pracovny.

Během odpoledne se tam vystřídali hned tři uchazeči o ministerská křesla. Ačkoli od Hamáčka žádné svolení neměli, před úředníky a ochrankou, která je dovnitř pustit nechtěla, se oháněli Ústavou a čísly nějakých paragrafů o podřízenosti vlády sněmovně a také tím, že policie je nesmí omezovat v pohybu.

Takže se postupně v pracovně ukázali poslanci Rakušan, Okamura a Bartošek – doprovázeni svými asistenty vesměs s digitálními měřiči vzdálenosti, až na výjimku asistenta lidoveckého poslance, který měl obyčejný skládací metr, aby mohl pracovnu přeměřit.

Když se příchodu ze Strakovky ministr Hamáček dozvěděl, co se dělo, zblednul.

Na stole nechal totiž rozevřené tajné složky s důvěrným návrhem statisícových odměn sobě, svým náměstkům a ředitelům odborů za příkladné úsilí ve zvládnutí následků tornáda. Byl to sice jenom návrh, protože k likvidaci ještě nedošlo, ale je dobré, být na rozdělování připraven. Ale pokud si toho oni tři opoziční poslanci všimli – že totiž „porcuje medvěda“, aniž by ho ještě chytil, mohl by být oheň na střeše. A ten by tří a půl procentní preferenci sociálním demokratům jistě nezvednul.

Ale jak se zdá, nic takového se nestalo. Když si ministr promítl audiovizuální záznam ze skrytých bezpečnostních kamer, viděl a slyšel, že Rakušan by nechal stěny vymalovat šedším odstínem, pracovní stůl by přemístil naproti a fikus nahradil velkým akváriem s možností operativního potápění s masožravými rybkami.






Okamura byl radikálnější. Stůl by vyhodil a pořídil si větší, reprezentativnější. Před stěny by postavil tři velké trezory. Na každém z nich by byla uvedena postupně písmena abecedy.(A-J, K-Š, T-Ž) „Ať si každý myslí, že mám na něj složku,“ pobaveně instruoval Okamura svého asistenta.












Daleko konzervativnější byl Bartošek. „Místo fotky Zemana tam vrazíme velký kříž a nad stůl dáme nápis: Co bůh činí, dobře činí. A na zeď pověsíme nějakou dobovou rytinu z mučírny inkvizice“, diktoval asistentovi. Také by se hodila španělská bota.



Všichni však, naprosto nezávisle na sobě a bez ohledu na jakoukoli orientaci, shodli se v tom, že jako ministři budou mít impozantní výhled na Pražský Hrad, což bude motivující pro další politickou metu.

To všechno není ovšem nic proti tomu, jaké šílenství se strhlo v neděli, kdy stovky lidí (bez rozestupů a s obnaženými ústy!), se podobně jako do amerického Kapitolu, chtěli podívat do Strakovky, aby se ujistili, jestli jim stojí za to, vrhnout se do politiky a v přespříštích volbách usednout v premiérské pracovně a řídit v zasedačce vládu.