Ministr Vojtěch ve srovnání s premiérem je literární břídil, který se zmůže tak akorát na dopis pojištěncům, aby se nechali očkovat, zaslaný ovšem šmahem všem, i těm, co mají očkování už dávno za sebou.

Bude to stejně jenom jedna pouhopouhá stranička, nanejvýš dvě, což se do objemu s premiérovým psaveckým dílem nedá vůbec srovnat.

Už před lety A. Babiš napsal vizionářský spis O snech v rozsahu 300(!) stran, před nedávnem nám rovněž poslal dopis a teď vydá další knižní dílo.

Jako z udělání právě před volbami, což se literátům se záviděníhodnou intuicí, kteří mají čuch na to, po jakých tématech se čtenáři mohou utlouct, občas stává. Premiér však patří k těm autorům – byť občasným, jimž se to stane pokaždé.

Trefí se, když se dá do knížky. Ta, která zanedlouho vyjde, bude mít rozsah velkého románu, anebo třeba tří severských detektivních novel. Úctyhodných 450 stránek a náklad 300 tisíc výtisků. To znamená, že v prodeji by vyšlo na každého čtvrtého Pražana.

Nebo také na každého dvacátého sedmého voliče v Česku, což sice nevypadá nijak monumentálně, ale nezapomeňme, že dobré knihy čtou celé rodiny a půjčují si je sousedé, přátelé, lidé v práci.

Je téměř jisté, že v tramvaji, v obchodním centru, v hospodě, ale i v pražské kavárně bude znít otázka:

Už si čet (la) (lo) navýho Babiše?

Zdá se, že Babišovo Sdílejte, než to zakážou, půjde na dračku. Už proto, že pokud by shodou nešťastných okolností Babišovo hnutí volby nevyhrálo, hrozí, že povolební vláda by knihu se zjevně disidentskými postoji vůči režimu chystanému PirátoStanem zakázala, náklad zabavila a nechala pod dozorem nové spolehlivé tajné služby všechno spálit.

V opačném případě je však téměř jisté, že dílo získá v soutěži Hořčíková literatura (Magnesia Litera) jednu z předních cen. Gratulace předem!

Šťoural by vznesl nemístnou otázku: Kde vzal premiér na sepisování čas, i když tam jistě použil už napsané texty?

My víme, jak se to dělá. Autor – významný činitel, tedy člověk podepsaný, většinou určí jenom linii knihy, a štáb „psavců“ se dá do práce, aby ji naplnil slovy. Je to standardní postup, a nikdo by se divit neměl.


Někdy se to však stane, i v nečekaných souvislostech. Třeba od politikou „nepolíbeného“ děcka.



-TATI, KDO JE TENHLE PÁN S TÍM DISKEM?
-TO JE, SYNKU, DISCOBOLOS.
-JÁ MYSLEL, ŽE TO JE PAN PREMIÉR.


-JAK, JAK TĚ TOHLE MOHLO NAPADNOUT? TY MÁŠ ALE
FANTAZII.
-NO, JAK SI ŔÍKAL, ŽE BABIŠ TU KNIHU STEJNĚ JENOM NAHODIL, TAK JSEM SI MYSLEL, ŽE JE TO ON A DISK S TEXTEM PRÁVĚ HÁŽE TOMU ŠTÁBU, CO…