Alternativní historie je „dějepisci“ nahlížena s despektem. Jako něco nepatřičného, neseriózního, co do oboru postaveném na faktech, a nikoli na fantazírování, vůbec nepatří. Přitom čtenáři naopak mají alternativu rádi.

Protože je svým způsobem vzrušující, nahlížet na dobu tak, jaká by mohla být, kdyby…

Kdyby se třeba nerozpadla monarchie, II. SV vyhrálo Německo, anebo kdyby nedošlo k národnímu obrození a psalo by se i mluvilo u nás vesměs německy. Anebo kdyby Turci u Vídně kdysi zvítězili a Napoleon u Slavkova vyhrál, či praotec Čech by Říp minul a došel by rovnou do Lince. Byly by pak Linecké koláčky echt českým vynálezem a kněžna Libuše by zůstala „na ocet?“

Ovšem nic z toho se nestalo, a nechme alternativní historii proto na pokoji.

Co takhle alternativní současnost? Že to není literární žánr?

Není, ovšem v oblasti politiky to "žánr" je. Jsou to nesplněná přání. Aby třeba prezidentem býval byl senátor Drahoš, anebo Piráti měli 4,6 procent preferencí. Prostě, aby se věci děly a staly jinak.

Ony i „fake news“, motivované třeba propagandisticky nebo vyloženě jako hybridní střela, k alternativní současnosti paří.

Patřila by k ní i tahle zpráva:

Bývalý ministr kultury Daniel Herman, předseda Sdružení folklorniích spolků pohraničních oblastí ČR, předal v sobotu na výročním sjezdu v Karlových Varech D. Posseltovi Velkou cenu dr. Edvarda Beneše, udílenou osobnostem, které se mimořádně zasloužily o harmonické příhraniční česko-německé vztahy.

Přitom ocenil dlouholeté zásluhy bavorského politika, předsedy krajanských sudetských spolků, na rozvoji dobrých sousedských vztahů po roce 89 a na čilém opatrování kulturních hodnot s blízkými kořeny.


Vyznamenaný zdůraznil, že by rád uvěřil tomu, že neomluvitelné a nesporně tragické excesy a brutality páchané bývalými sudetskými Němci na českém obyvatelstvu, které z pohraničních oblastí potupně vyhnali, a v těchto lokalitách pak plně převládla nelidská nacistická ideologie, už nejsou překážkou ve vzájemných vztazích.

Přičemž, jak výslovně ke zločinům uvedl, „nemohou být zapomenuty nikdy. Stejně jako to, kdo rozbil Československo.“

Poválečná Benešova reakce byla podle B. Posselta spravedlivým řešením pro obě strany, kdy Sudetští Němci se konečně mohli stát součástí národnostní majority na Spojenci nezpochybnitelném území Německa, a kdy Čechům se otevřel prostor pro dořešení národnostní otázky už výlučně jenom se Slováky.

"I proto jsem před časem tak ostře vystoupil proti vandalskému pomalování Benešova pomníku hanlivým označením masový vrah a řekl, že být restaurátorem, hned se jménem všech krajanů nabídnu, že nápis smažu.“

Po bouřlivém potlesku řekl závěrem:

„O to víc si vážím právě této ceny spojené s velkým českým státníkem, který se nezalekl odvážného řešení, které přineslo dobrý konec, aniž bych srovnával životní úroveň bývalých obyvatel pohraničí žijících ve SRN s úrovní občanů v dnešním českém pohraničí.“

Připadá vám to „nějaký divný“?

Jistě. Vždyť je to alternativní, neskutečná, jenom trochu možná, ale spíš nemožná verze.

Nealternativně se stalo tohle : Z D E KLIKNOUT.