Už několik dnů se v bezpečnostní komunitě šíří exklusivní informace o počínání senátora F. Své dosavadní úsilí docílit oficiálního usnesení, že prezident není mentálně schopen vykonávat svoji funkci, přerušil naléhavějším posláním.

Rozhodl se osobně prověřit záležitost, na kterou upozornila česká odbočka Amnesty International (ZDE).

A šel na to velmi promyšleně.

Podle důvěryhodného zdroje z letištního personálu odletěl inkognito do Moskvy. Tam, podle jiného zdroje, navštívil vedení české firmy, která v Rusku působí.

Představil se plynnou ruštinou záměrně prokládanou neobratně formulovanými českými výrazy, jako Ivan Novákovič, Rus s českými kořeny, jehož otec po okupaci v roce 68 emigroval do SSSR.

Řekl také, že má značné zkušenosti s ochranou objektů zevně i vně, i s dalšími bezpečnostními záležitostmi včetně monitorigu, ale i přímých zásahů vůči narušitelům. A protože ví, že firma právě získala zakázku na ostrahu a úklid na zdejší české ambasádě, rád by jí dal své zkušenosti k dispozici jako zaměstnanec.

„Škoda, že jste nepřišel dřív,“ litovala majitelka firmy,“ pozice hlídačů jsem již obsadila, a to rovněž rodilými Rusy, ovšem bez českých kořenů – no, něco s tím provedu, ale nebude to hned, mají pracovní smlouvy na půl roku. Můžete počkat?“

Senátor se zatvářil smutně a odpověděl, že tak dlouho čekat nemůže, a že byl by proto moc rád, kdyby ho přece jenom mohla firma nějak zaměstnat.

„Škoda, že nejste žena, to bych vám nabídla pozici uklízečky na ambasádě.“

„Ale to snad nevadí“, zajiskřilo mu v očích, “určitě bych uklízení kanceláří zvládl, já už se toho doms nauklízel!“ chlubil se utajovaný senátor.

„No výborně, odpoledne můžete začít. Prozatím budete dělat ve dvojici se zkušenou Annou Petrovnou, ta chodila do základky v Milovicích. Ta vám všechno ukáže, a pak už budete pracovat samostatně.“
- - - -
„Já jsem Ivan“, představil se v podvečer kolegyni s kýblem v ruce.

„Ivan? No, to je náhoda, to já taky jsem Ivan,“ sundala si Petrovna šátek, který zakrýval pánský účes.

Zkoprnělému F. podotkla, vlastně muž podotknul:

„No nediv se,“ přiklonil se mu k uchu, “já jsem od GRU, a co ty? Od civilní FSB? No nic mi neříkej, hned jsem to poznal, nemáš vojenské držení, hrbíš se.

Ovšem to nemaskování za ženskou, to je něco. Nebo jsi snad rozvědčice a maskuješ se za chlapa? Ale nebudeme zabíhat do detailů. Jde nám přece o společnou věc.

Takovou šanci, nechat se zaměstnat přímo na ambasádě, jsme přece nemohli propást. No, tak si pro dnešek rozdělíme úkoly.“

„Dobře, já utřu prach a stáhnu podlahu,“ nabízel se F.

„Fajn, a já zase stáhnu na flešku nová data z počítačů.“

„Všechno v pořádku, rebjata?“ zeptal se muž mezi dveřmi, člen ostrahy ambasády, rovněž najatý firmou.

„Da, soudruhu majore,“ nahlásil Ivan.

Druhý den se F. vrátil z Moskvy do Prahy. Zburcoval MZV a tajné služby. Situace na ambasádě je alarmující, předčila nejčernější scénáře.

Někteří analytici ovšem tvrdí, že F. v Moskvě vůbec nebyl, že jde o projev jeho paranoi, kdy si vytváří vlastní realitu, které pak sám věří.

Jak to vlastně je, se možná nikdy nedozvíme. Diagnózy jsou přece důvěrné.