Aniž bych byl ochotným slouhou nynějšího premiéra, musím se pozastavit nad něčím, co doprovízí předvolební atmosféru v zemi a vyhrocuje negativní emoce.

Velmi hezky se v kampani mimo jiné ukazuje, na jaké – dá-li se to tak vůbec nazvat – kulturní úrovni jsou někteří veřejní činitelé, a to jak na vysokých politických postech, tak ti na “nižších“ pozicích v místech.

Například od hejtmanů a primátorů, ale i starostů hlavně větších aglomerací, očekáváme jistou míru kultivovanosti řečnického i písemného projevu, což většina z nich splňuje, i když ne každý se vyjadřuje na takové úrovni jako například starostka Prahy 2, nebo hejtman Pardubického kraje či ostravský primátor.

O krasořečnění a krasopsaní ale nejde. Veřejný činitel musí být především srozumitelný, a slušný, musí krotit negativní emoce. Neměl by urážet a slovy zraňovat, jako třeba sebestředný prezident. Ale ten v bezprostředním kontaktu s obyvateli není.

Pokud se ovšem v arzenálu výrazových prostředků veřejného činitele v konkrétním místě projeví sprostota a arogance, třeba jako součást výzvy k občanům, aby kandidátovi na poslance, který přijede na mítink, připravili patřičnou (nepřátelskou) atmosféru, je to nepřijatelné, i kdyby civilním povoláním byl funkcionář kladečem dlažebních kostek, s prominutím.

„Tak víte co? Pojďme tohohle šaška vypískat…Že spolu řekneme tomuhle grázlovi, který patří za katr – kámo, dobrej pokus, ale končíš. My ti ty tvoje kecy nežereme“.

To je jen kousíček z výzvy starosty jednoho lázeňského města. Z té úrovně se ovšem zvedá žaludek.

Strana, jíž je pan starosta členem, se však extrémně jako on neprojevuje, její předseda naopak mluví "jako kniha", a partaj má ambice obsadit v příští vládě významné posty.
- - - -


STAROSTA LÁZEŇSKÉHO MĚSTA VÍTÁ PREMIÉRA