Bylo půl třetí ráno v neděli, když se na tajném mobilu premiéra ozvalo zvonění a pak naléhavý hlas vicepremiéra Hamáčka.

„Dobré.. ehm…, jitro Andreji, asi tě budím, viď?“

„Ale to ne,“ reagoval velmi rozespale premiér, „už jsem vzhůru dávno a snažím se mermomocí vzpomenout, o čem se mi zdálo, když jsem v noci náhodou spal, ale určitě to muselo být něco o té zmrzlině na náměstí..“

„Právě kvůli tomu mítinku tě volám. Mám pro tebe dvě zprávy, jednu lepší a druhou horší. Obě pocházejí z kriminalistického ústavu, který na můj pokyn ještě v noci provedl analýzy prostředků, kterými na tebe zaútočili..“

„Myslíš ta vajíčka?“

„Tak pozor, kdyby jenom vajíčka! Ale já ti povím nejdřív tu lepší zprávu. Dostal jsi obyčejným vajíčkem, jak ukázal rozbor vzorku odebraného z límce tvé košile.

Ta horší zpráva je o tom, že vzorek odebraný z tvých vlasů, pocházející ze souběžného útoku, vajíčko není, i když se mu vnějškově podobá. Je to, je to..“

„Snad ne…novičok?“ vyděsil se premiér.

„Ne, to ne,“ uklidňoval ho Hamáček. „Ta chemikálie se podle příbalového letáku z webu GRU začne projevovat do dvaceti čtyř hodin. Není smrtící, ale způsobuje jisté, jisté ochromující střevní potíže, na které neexistují protilátky, například ani takový Endiaron vůbec nezabírá.
Je to ruský vynález, a jak je jisté z jediné vyšetřovací verze, útok je dílem dvou agentů GRU. Jeden hodil jako krycí manévr obyčejné vajíčko, druhý pak to kontaminované.“

„A seš si jistý, že šlo o agenty?“ Zděsil se premiér.

„Koudelka mi to právě potvrdil. Ubytovali se v noci na sobotu v průhonickém hotelu a ještě v podvečer házeli jen tak na louce kameny, to se trénovali.“

„Proč by proboha po mě Rusáci šli?“ nechápal premiér.

„ Stále za to vyhoštění jejich diplomatů. Vzpomeň si, jak se vyjadřoval Lavrov, prý nás to ještě bude bolet..“

„No, mě trochu pobolívat začalo..“

„Ale neboj, provedeme opatření, aby tě příště už nikdo nemohl zasáhnout do nejcitlivějšího místa, do obličeje,“ ujišťoval Hamáček.

„To bych měl nosit nějaký plastový štít, jako na jaře televizní moderátoři, anebo jaký mají svářeči?“

„Vůbec ne. Specialisté z BIS ti vyrobí obličejovou masku,“ nabízel pyšně premiér.

„Masku, to oni umějí“

„Samozřejmě, agenti BIS chodí jedině v jiných obličejích než ve svých, v krycích, je to přece tajná služba. Ani Koudelka ve skutečnosti nevypadá tak, jak ho známe. V civilu brýle nenosí, zato má knírek, dvě brady a vůbec žádné vlasy!“

„A to mně snad udělají taky takovou masku k nepoznání?“ namítal premiér.

„Kdepak, provedou ti otisk obličeje do průhledné prodyšné fóliie, kterou si vždycky přetáhneš přes hlavu, něco jako igeliťák, ale bude přesně pasovat, takže na první pohled nikdo nic nepozná, ale při útoku to zabrání chemické kontaminaci kůže a …“
. . . .
Když náhodou usnul, že by se mu zdálo právě o tomhle? Bylo by ovšem pořád lepší, kdyby útočili cizí agenti než pomýlení nevoliči, zasnil se.