Nebýt kontaktů s vysoce postaveným pracovníkem tajné služby jedné postsovětské republiky, dříve významným komentátorem stanice Rádio Yerevan, nemohli bychom mít jasno, jak to bylo s odposlechy prezidentova okolí skutečně.

Dosud totiž existují tři mediálně známé verze.

1.Prezident se dozvěděl, že jsou odposlouchávány telefony jeho spolupracovníků a požádal, respektive přikázal premiérovi, aby to zarazil. Ten to měl slíbit.

2. Premiér nic takového od prezidenta neslyšel, a i kdyby ano, nemá kompetence odposlechy zastavit. Prezident na jeho údajném příslibu však trvá.

3. Šéf tajné služby premiéra ani prezidenta o případných odposleších neinformoval, ani to nesmí ze zákona.
Tak, jak to bylo, kde je pravda?

Nemá smysl nad tím dál spekulovat, když je k dispozici (s laskavým svolením zdroje ke zveřejnění) přepis monitoringu pracovny premiéra, zachycující konverzaci úředníka s předsedou vlády.

-Šéfe, venku čeká pořád ten Koudelka…

-Ale já nemám čas, koriguju knížku, už jsem to měl odevzdat včera.

- Je tam tři hodiny, a já nevím o čem s ním mluvit, je takovej, takovej tajuplnej.

-A nevíte, co mi chce, není to zase nějaký výmysl o Vrběticích, všude vidí ruské a čínské agenty. (Pozn.: rozhovor se uskutečnil ještě před aférou)

-Vím, co chce, naznačil mi to, tedy řekl, ale musel jsem mu podepsat papír o mlčenlivosti. Pověděl mi to prý jenom proto, abych věděl, jak je důležité přimět vás, abyste ho přijal.

-A o co jde? Sakra, teďka jsem zapomněl, kde jsem s korekcemi skončil.

-No, to je přece… tajné, a já jsem podepsal..

-Tak já vás, jako premiér, té mlčenlivosti zbavuju. To snad můžu, ne, když je Koudelka pode mnou?

-A, dáte mi to taky písemně, pro případ, kdyby..

-Do Boha! Ale ano, dám. Zítra. Napište si to, já to poškrábnu. Tak, co mi chce?

-Chce vám říct, tedy naznačit, že bude odposlouchávat Nejedlého, toho od prezidenta..

dv/Pixabay.com

-Tak dost! Dál už mi nic neříkejte, a Koudelku pošlete pryč. O tuhle jeho laskavost nestojím. Nic nechci slyšet.

Dovedu si představit, jak by to mohlo dopadnout. Už to vidím.

Prezident se domákne, že Nejedlého odposlouchávají, přivolá si mě, řekne, abych odposlechy nechal zarazit, já jako slušný člověk, který ho nechce rozrušit, mu to slíbím, ale jako slušný a zákonů dbalý člověk to neudělám, on mi to potom vytkne, já se to budu snažit popřít, on bude trvat na svém, přijdou volby a pak mi to dá zbaštit tím, že jmenuje premiérkou Schillerku, a mě dá ministerstvo kultury.

Kdepak, já o ničem nevím, a vědět nechci! Já jsem slušný člověk. Kde jsem s těmi korekcemi skončil... Ale už ten název bych měl změnit. Nemuselo by to být Sdílejte, než mě zavřou, ale Sdílejte...