Prezident i Hamáček proti rozpočtu, a co občan?
Souznění mezi prezidentem a předsedou socialistů v otázce odmítnutí státního rozpočtu je obdivuhodné. A bylo by i nápadné, kdyby prezident měl moc nejenom jmenovat premiéra – jímž Hamáček samozřejmě nebude – ale protlačit jeho skomírající stranu do Sněmovny.
Ale od obou to je svým způsobem truc. Prezident ukazuje Babišovi zoubky a Hamáček se zase zoufale snaží dokázat voličům, že nebyl a není jen kývačem v Babišově vládě, a pokud tedy jeho milovaným policistům a hasičům nevzrostou - aspoň na papíře, jakým státní rozpočet je – platy, bude hrdinně hlasovat proti. Pár dní před volbami, aby to vytrhl, jak se říká.
Normálnímu občanovi jsou tyhle hrátky fuk. Ani se nehroutí před hrozbou rozpočtového provizoria. Jednak většinou vůbec neví, o co jde – stejně jako nikoli menšina tápajících poslanců – a jednak se ho to krátkodobě vůbec nedotkne. Nanejvýš si všimne, že nějaká státem dotovaná stavba nebude zahájena, ale je kacířskou otázkou, jestli v neprovizoriu by zahájena včas byla.
To ovšem neznamená, že lidé by se o rozpočet nijak nezajímali, že by tak zvaná mlčící většina vůbec neotevřela ústa. Například platové poměry jim lhostejné rozhodně nejsou.
-Představ si, Liduš, že průměrný plat učitele letos dělá 44 444 korun. To je, co?
- Hezké číslo to opravdu je, a že jim to vychází na samé čtyřky? Oni ti statistici jsou asi i estéti, a chtějí lidi potěšit.
-Potěšit? To je mně fuk, ale představ si, že učitelům je to ještě málo. Chtěli by snad padesát! Takové peníze, kdo to kdy viděl. Já, já tedy ne.
-Jen jim to, Bédo nezáviď, to máš z toho, žes byl kdysi na gymplu šprt. Kdyby ses neučil, flákal se, měl trojky a čtyřky, mohl ses dostat na peďák, a ne na tu tvoji ekonomku, a teďka jsi ty peníze jako učitel mohl mít taky.
-Ale proč do nich tolik cpou? Pak se nedostane na druhé. Tady chudák ministr obrany si vyžadonil ubohých 92 miliard, a přitom by nutně potřeboval dalších pět.
-No, a co?
-Jak to, co? To ti není stydno, že je pořád v nedohlednu splnění závazku dávat na obranu dvě procenta?
-No, to mi stydno je, na obranu dávat by se mělo, ale na mise a pak na stahování z misí, to teda nevím..
Pokud trvalý růst výplat by se měl zastavit, třeba kvůli kolosálnímu státnímu zadlužení, lidé by samozřejmě reptali.
Jenomže na rozdíl od minulého a předminulého roku, pokud by tehdy platy nerostly nebo šly i dolů, teď už nemají jenom pomyslné „holé ruce“, ale budou mít možnost pro vládní strany nehlasovat. A to opravdu, nejenom „jako“, jak se teď tváří v otázce rozpočtu prezident a ministr.
Ale od obou to je svým způsobem truc. Prezident ukazuje Babišovi zoubky a Hamáček se zase zoufale snaží dokázat voličům, že nebyl a není jen kývačem v Babišově vládě, a pokud tedy jeho milovaným policistům a hasičům nevzrostou - aspoň na papíře, jakým státní rozpočet je – platy, bude hrdinně hlasovat proti. Pár dní před volbami, aby to vytrhl, jak se říká.
Normálnímu občanovi jsou tyhle hrátky fuk. Ani se nehroutí před hrozbou rozpočtového provizoria. Jednak většinou vůbec neví, o co jde – stejně jako nikoli menšina tápajících poslanců – a jednak se ho to krátkodobě vůbec nedotkne. Nanejvýš si všimne, že nějaká státem dotovaná stavba nebude zahájena, ale je kacířskou otázkou, jestli v neprovizoriu by zahájena včas byla.
To ovšem neznamená, že lidé by se o rozpočet nijak nezajímali, že by tak zvaná mlčící většina vůbec neotevřela ústa. Například platové poměry jim lhostejné rozhodně nejsou.

dv
- Hezké číslo to opravdu je, a že jim to vychází na samé čtyřky? Oni ti statistici jsou asi i estéti, a chtějí lidi potěšit.
-Potěšit? To je mně fuk, ale představ si, že učitelům je to ještě málo. Chtěli by snad padesát! Takové peníze, kdo to kdy viděl. Já, já tedy ne.
-Jen jim to, Bédo nezáviď, to máš z toho, žes byl kdysi na gymplu šprt. Kdyby ses neučil, flákal se, měl trojky a čtyřky, mohl ses dostat na peďák, a ne na tu tvoji ekonomku, a teďka jsi ty peníze jako učitel mohl mít taky.
-Ale proč do nich tolik cpou? Pak se nedostane na druhé. Tady chudák ministr obrany si vyžadonil ubohých 92 miliard, a přitom by nutně potřeboval dalších pět.
-No, a co?
-Jak to, co? To ti není stydno, že je pořád v nedohlednu splnění závazku dávat na obranu dvě procenta?
-No, to mi stydno je, na obranu dávat by se mělo, ale na mise a pak na stahování z misí, to teda nevím..
Pokud trvalý růst výplat by se měl zastavit, třeba kvůli kolosálnímu státnímu zadlužení, lidé by samozřejmě reptali.
Jenomže na rozdíl od minulého a předminulého roku, pokud by tehdy platy nerostly nebo šly i dolů, teď už nemají jenom pomyslné „holé ruce“, ale budou mít možnost pro vládní strany nehlasovat. A to opravdu, nejenom „jako“, jak se teď tváří v otázce rozpočtu prezident a ministr.