Prezident republiky asi po půlhodinové jízdě ze společného zasedání s hejtmany v jistém krajském městě špitl k vedle sedícímu bodyguardovi: “Tady, někde, kdyby..“


„U pole ne, pane prezidente, to byste mohl být snadný terč, jako strašák,“ pokusil se policista o žert.

Nahlas pak přikázal řidiči, aby v nejbližší vesnici u hospody zastavil. Jenomže hospoda byla zavřená, respektive zrušená. Prezident se už maličko kroutil.

“Vydržíte?“ zeptal se teď Ovčáček, sedící vedle řidiče.

„No, chvíli ještě ano, snad.“

„Jestli už ne, tak se spojím s operačním důstojníkem,“ nabízel bodyguard, „a oni pošlou na trasu nehodovku s velkým stanem pro oběti, a tam to jako..“, ale to už se objevila u silnice cedule s názvem městyse, kde by hospoda mohla být otevřená.

A také byla. Nejdřív v předvoji klozet prohlédl policista, byl, ehm, „čistý“, a pak ještě s druhým ochráncem tam prezidenta přivedli.

Když vykonal, co potřeboval a procházel lokálem zpátky, srdečně se zdravil s několika hosty, kteří mu připili.

„Tak, ať toho prófu, porazíte!“ ozvalo se, ale byl slyšet i hlas místního disidenta: „Ať žije Drahoš!“ Prezident řekl jenom: “Uvidíme,“ zamával a odešel.

Když dorazili do Lán a Ovčáček zplodil tiskovou zprávu a pak otevřel notýsek s nápisem na obálce KAMPAŇ a pečlivě tam zapsal:

0, 7 km zajížďka z hlavní na místo konání v místní restauraci, doba:5 min.

Takových zastávek, které by ÚŘADEM mohly být považovány za skrytou volební kampaň, kdy prezident využije svého postavení a služebních požitků k setkání s voliči, Ovčáček zaevidoval v průběhu cesty víc, čtyři. A jako kampaň je vykázal.

Je vidět, že začíná být chladno, což z urologického hlediska…