Na jednom zpravodajsko-publicistickém portálu se v pátek ráno objevil poměrně rozsáhlý komentář o předvolební situaci a vyhlídkách stran. Jak už je dobrým zvykem, linula se jím nejenom v podtextu, ale i otevřeně, hořkost z toho, že lidé se zřejmě opět nechají oblafnout populistou „ověnčeným“ sice skandály, ale pevně stojícího v čele (bohužel) nejsilnější strany.

Ale o to nejde, na takové mínění má každý, kdo je chytřejší než průměrná většina, svaté, i ústavou a listinami zaručené právo.

Neměl by však čtenáře, a tudíž potenciální voliče, přivést k mylnému závěru, když se zabývá šéfem pirátů Bartošem.

Doslova žasne nad tím, na jaké téměř dno v nepřijatelnosti pro voliče jako možný premiér se prý šéf Pirátů dostal, jestliže jistý průzkum zcela nezávislé a téměř nechybující agentury zjistil, že 67 procent lidí ho vlastně nechce. Dostal se do stejné ligy s šéfem komunistů Filipem a ministrem Hamáčkem. (ZDE)

Podle toho, jak takovou pozici komentátor vidí, by to měl být nevídaný sešup, který by slabší povahy – což dodává autor tohoto textu – mohly vést v lepším případě k odchodu z politiky, v horším k odchodu ze života.

Ale ono je to přece jinak.

Z průzkumu vyplynulo, že Bartoš jako premiér je sice nepřijatelný pro 67 procent voličů, ale z toho lze vyvodit, že pro pro 23 procent naoopak přijatelný je.

A tohle číslo je dokonce téměř dvakrát větší než přijatelnost jeho strany pro voliče v rámci koalice se Stanaři. A tato koalice je podle průzkumů aktuálně nepřijatelná pro 67 procent voličů, neboť jí hlas dát nechtějí

To znamená, že Ivan Bartoš je nepřijatelný stejným číslem jako celá koalice - v rámci Pirátů je však přijatelný dvojnásobně než celá „jeho“ strana, která se pohybuje kolem čtrnácti procent prefrencí.

Tento nezpochybnitelný úspěch však komentátor nezmínil.

Tak aspoň se tak stalo tady, a teď.