„Šéfe, máme tu dopis od Zemánka,“ oslovil tajemník ředitele naší První scény.
„Píše z nemocnice, to už mu ruce slouží?“ podivil se direktor, a zasakroval.

„Určitě se ptá, od kdy s ním znovu počítáme, a to jsme kvůli němu překopali celý repertoár, a teď najednou se chce zase vrátit. Nebo snad ne?“

„No, chce, a přitom vyloženě vydírá a poukazuje na to, že má titul Všenárodního umělce, což prý znamená, že musí mít na jevišti adekvátní prostor..

„Prostor?“ zarazil se ředitel-

„Ale to on myslí jistě v přeneseném smyslu slova, jako, že musí mít dost rolí. A hned k tomu taky předložil zprávu lékařské komise, tady.“

Ředitel se do textu začetl. Ulevilo se mu. Doktoři píší, že si tam Zemánka ještě nechají, a když by měl pracovat, tak rozhodně naplno ne.

„S tímhle posudkem přece na jeviště nemůže?“ konstatoval ředitel úlevně.

Ale to on ani nechce na jeviště, navrhuje, že by svoje role sehrál sice živě, ale on line po telefonu, z postele.“

„Taková blb…,“ vyletělo z ředitele, ale vzápětí rozjasnil tvář, a řekl: “Takový tahák ještě žádné divadlo nemělo, to bychom mohli mít zase vyprodáno.“

„To jo,“ přisvědčil tajemník,“ tím spíše, když to všude budeme anoncovat jako VELKÝ NÁVRAT ZEMÁNKA!“

„Ale berme to prakticky,“ vymanil se direktor z euforie. „V čem on hraje? V Lucerně dělá starého vodníka Ivana - to se po telefonu uhrát dá. Stejně je to nadpřirozená bytost. Budeme na jeviště pouštět jeho fotku, jako to bývá ve zprávách.“

„Ale co ve veselohře Dědeček? Tam je přece furt. Nebude to blbý, že všichni mluví s někým, kdo není vidět?“ přemýšlel tajemník.

„Ale ne, můžeme to naopak prezentovat jako režijní výboj,“ namítal ředitel. „To tady přece ještě nebylo. A byla tady už lecjaká kra.., ehm, inscenační originalita.“

„A jak to uděláme s tou jeho němou rolí, kde hraje Svědomí, a jenom dělá ksichty, ehm, grimasy, jako že glosuje toho pras... ehm Dona Juana?“

„Co by? Prostě to Svědomí vyhodíme. Stejně to byl nesmyslný nápad toho mladého rejži. No, a další dvě roličky – starého krále popletu a pomateného poustevníka - taky Zemánek nějak zvládne, že jo, a bude on něj pokoj.“

„Dobře, tak já se s ním spojím a postarám se o technické zajištění, protože dneska se ta Lucerna hraje - tak, ať ukáže, jaký je Jura – ale pro jistotu nechám v zákulisí Bendu, co místo Zemánka dosud vodníka hraje.
A taky jako zálohu, kdyby spojení vypadlo. To víte, všude v síti jsou čínské záškodnické komponenty, a člověk nikdy neví, jak říká skoro už ministr Lipavský.“

Ale ředitel ho už poslouchal jenom jedním uchem a v duchu si říkal, jakou to má kliku, že Zemánek je činoherec, a ne baleťák. To by po telefonu hopsat evidentně nemohl, ale při jeho mstivé povaze by vykřikoval o diskriminaci a hnal nás až do Štrasburku. Nebo kam.