I takto by se dala aktualizovat známá říkánka, která v původním znění – tedy, že plášť nechal někde Mikuláš a sukni u někoho zapomněla Mikuláška Anděla - bude se právě v nedělní podvečer ozývat v nejedné domácnosti.

Staví se tam totiž Mikuláš se svým tradičním doprovodem, aby dětem, ale nejenom jim, přinesl nadílku. Předání ovšem neproběhne jen tak, bude „vykoupeno“ zazpíváním nějaké písničky či recitací, anebo aspoň nelíčeným strachem z ďábelského strašení čerta.

Kdo by takový zážitek svým ratolestem nedopřál?

Ale proč i v tento výjimečný den otravní epidemiologové varují před možným rizikem nákazy, jestliže za Mikuláše se nevydává v přestrojení tatínek a čerta s andělem nepředvádí očkovaný bratranec a strýček, ale lidé zcela cizí?

To snad od Mikuláše, anděla a čerta máme chtít očkovací certifikát nebo alespoň prošlý test, a v krajním případě mezi dveřmi jim umožnit antigenní rychlovku?

To by jednak v této výjimečné situaci nebylo důstojné, a navíc by školáčkovi mohlo připadat divné, že svaté i pekelné bytosti jsou na tom stejně jako obyčejní lidé, že i na ně se může přisát zlý virus a ony nemají tu moc s ním zatočit.
A respirátor, ten by mikulášsko-andělsko-čertovskou iluzi zcela setřel.

No jo, ale co s tím? Riskovat, že místo Mikuláše přijde Covidáš?

Anebo opět jako loni použít verbální trik a říct, že „v noci tu byl Mikuláš, a tohle ti přinesl.“ Radost bude poloviční, ale příští rok, pokud všemocný Válek covid nevyžene, už by takový způsob předání mikulášských dárečků mohl být normální, dítě si zvykne, jako o Vánocích.

Viděl snad někdy někdo Ježíška, jak nese dárky pod stromeček?

TAK TADY JSME UŽ BOHATĚ NADĚLOVALI. TEĎ NÁS ČEKÁ PANELÁK NAPROTI.