Tři oříšky nemusí být staromilsky jen pro dívku Popelku, ale i pro mladíka
V posledních dnech se v médiích a v četných diskusích na sociálních sítích „propírá“ dosud takřka nikým neviděná norská verze slavných Tři oříšků pro Popelku.
Někomu vadí, že se tam dva muži políbí, jinému zase, že prý distributor měl chuť onen záběr kvůli mravopočestnosti vystřihnout.
Jisté se zdá být, že nikdo nic nevystřihne, že snad ani stříhat nechtěl. Všechno prý způsobila Nejvyšší mediální rozhodčí kvalit filmů promítaných v ČR paní Spáčilová, když se v novinách při referování dopustila nepřesné formulace.
Zcela ve stínu tohoto v podstatě pseudo problémku zůstává skutečnost, že zatím pouze ve vybrané síti biografů byla uvedena také švédská verze Vorlíčkova filmu, o jejíž přípravě se u nás ani nepsalo, k vygůglování není k dispozici nic.
Proč?
Protože film je víc než, s prominutím takřka otrocká norská nápodoba s výjimkou očividně starší blond Popelky než jak vypadala L. Šafránková, a oné pánské pusy.
Ve švédské verzi se muži nelíbají, ačkoli v samotném závěru, za zvuku adaptovaného Svobodova „Ptáčka“, když krajinou jedou spolu na dvoumístném sněžném skútru „princ“ – syn průmyslového magnáta a mladík šikanovaný rodinou a okolím, řečený Smutsig (Špindíra), k líbání zjevně dojde. Ovšem až při nejbližším zastavení. Za jízdy by to byl velký risk.
Příběh na známém půdorysu klasické pohádky se odehrává v soudobých kulisách. Špindíra se „vetře“ na oslavu 25. narozenin nástupce „krále“ výroby dětských hraček, kde dojde k obapolnému nevinnému vzplanutí obou mladých mužů.
Špindíra však musí brzy domů. Než se z téže slavnosti vrátí dvě nevlastní sestry (které přes všechnu vyzývavost neměly u oslavence šanci) a manželka jeho zesnulého otce, macecha, čeká ho ještě vyluxování celého bytu. Osobně. Robota před ním zlovolně zamykají.
Když opouštěl sál, aby doma vykonal nařízené práce, a po dvou schodech spěchal dolů, z nohy mu vyklouzla mokasína, kterou tam nechal ležet.
A dál story pokračuje jako v klasické Popelce.
„Princ“ se všemi způsoby snaží zjistit, čí bota je.
Nakonec Špindíru najde. Rozbor DNA pravost majitele potvrdí, a vztah se může rozvinout naplno.
Kdypak se o filmu zmíní paní Spáčilová a bude-li pak mít tolik odvahy, aby snímek ocenila nejméně 80% ?
A bude veřejnoprávní televize s jeho uvedením otálet až do doby, než bruselské programové centrum jeho vysílání na Štědré dny, počínaje rokem 2022, všem televizím nařídí?
Někomu vadí, že se tam dva muži políbí, jinému zase, že prý distributor měl chuť onen záběr kvůli mravopočestnosti vystřihnout.
Jisté se zdá být, že nikdo nic nevystřihne, že snad ani stříhat nechtěl. Všechno prý způsobila Nejvyšší mediální rozhodčí kvalit filmů promítaných v ČR paní Spáčilová, když se v novinách při referování dopustila nepřesné formulace.
Zcela ve stínu tohoto v podstatě pseudo problémku zůstává skutečnost, že zatím pouze ve vybrané síti biografů byla uvedena také švédská verze Vorlíčkova filmu, o jejíž přípravě se u nás ani nepsalo, k vygůglování není k dispozici nic.
dv
Protože film je víc než, s prominutím takřka otrocká norská nápodoba s výjimkou očividně starší blond Popelky než jak vypadala L. Šafránková, a oné pánské pusy.
Ve švédské verzi se muži nelíbají, ačkoli v samotném závěru, za zvuku adaptovaného Svobodova „Ptáčka“, když krajinou jedou spolu na dvoumístném sněžném skútru „princ“ – syn průmyslového magnáta a mladík šikanovaný rodinou a okolím, řečený Smutsig (Špindíra), k líbání zjevně dojde. Ovšem až při nejbližším zastavení. Za jízdy by to byl velký risk.
dv
Příběh na známém půdorysu klasické pohádky se odehrává v soudobých kulisách. Špindíra se „vetře“ na oslavu 25. narozenin nástupce „krále“ výroby dětských hraček, kde dojde k obapolnému nevinnému vzplanutí obou mladých mužů.
Špindíra však musí brzy domů. Než se z téže slavnosti vrátí dvě nevlastní sestry (které přes všechnu vyzývavost neměly u oslavence šanci) a manželka jeho zesnulého otce, macecha, čeká ho ještě vyluxování celého bytu. Osobně. Robota před ním zlovolně zamykají.
Když opouštěl sál, aby doma vykonal nařízené práce, a po dvou schodech spěchal dolů, z nohy mu vyklouzla mokasína, kterou tam nechal ležet.
A dál story pokračuje jako v klasické Popelce.
„Princ“ se všemi způsoby snaží zjistit, čí bota je.
Nakonec Špindíru najde. Rozbor DNA pravost majitele potvrdí, a vztah se může rozvinout naplno.
Kdypak se o filmu zmíní paní Spáčilová a bude-li pak mít tolik odvahy, aby snímek ocenila nejméně 80% ?
A bude veřejnoprávní televize s jeho uvedením otálet až do doby, než bruselské programové centrum jeho vysílání na Štědré dny, počínaje rokem 2022, všem televizím nařídí?