Aktivistická předsedkyně Sněmovny dala hlučně najevo, co můžeme (také) od pětikoalice čekat. Rázně zkritizovala aktuální personální změnu ve funkci ředitele zpravodajství Českého rozhlasu.

Nelíbí se jí, že „zprávy“ teď bude šéfovat zkušená novinářka a manažerka, která delší čas působila i v soukromých celoplošných televizích.

Podle Pekarové má prý máslo na hlavě z nedávné minulosti, kdy jako vedoucí udávala až příliš zpravodajským relacím tón.

A hned se k Pekarové přídali další sněmovní politici, například Bartošek a Výborný. Všichni rozhořčeně vyjadřují obavy o další osud rozhlasu.

Vypadá to, jakoby snad chtěli svolat na Václavské náměstí lidové masy na obranu svobodného rádia, a někteří snad už i chystají spacáky a chtějí se s nimi vydat na Vinohradskou a v budově spolustávkovat, pakliže stávka bude, jako kdysi byla v ČT.

Tehdy si mnozí zaměstnanci televize mysleli, že médium je jejich. Dnešní pracovníky rozhlasu v tomtéž utvrzují politici. Přitom nevystoupí na tiskovce nebo stanovisko nepošlou do ČTK, ale napíšou je statečně na síť, odkud se spolehlivě rozšíří do veřejného prostoru.

Uvědomuje si vůbec Pekarová a spol., co provádějí? Jak přímo učebnicově ukazují, co politik nemá, nebo nesmí dělat? Vytvářejí přímý tlak na vedení rozhlasu, který může vyústit trapným zrušením personální změny, nebo i abdikací ředitele či odstoupením nové šéfky z funkce.

Není to nic jiného, než zastrašování. Podobné jako v počátku Husákovy normalizace u nás nebo v Lukašenkově režimu teď.

Pakliže situace je opravdu neúnosná, mají neprodleně jednat kompetentní mediální rady, a nikoli vykřikovat nejpřednější politici a žádat ihned ZMĚNU.



Fialův kabinet ještě ani nemá na vládnutí papíry, a už mu zavařila předsedkyně jedné z koaličních stran tím, že se neudržela a předvedla, jak by po jejím poměry mohly v zemi vypadat, pokud má někdo jiný názor.