Premiér Fiala právě načal druhý týden svého „vládnutí“, a tak by se mohlo zdát, že už se ve Strakovce zabydlel, že pracovna šéfa vlády a strany vyhlíží podle jeho vkusu.

Došlo však zatím jenom k základním, ideologicky nevyhnutelným změnám.
Zemana na zdi nahradil Masaryk. Olej s řepkovými lány pod Řípem zmizel, a je tam zátiší s moravským vrabcem.

Do kanceláře se premiér prakticky dostal až před týdnem v pondělí, protože hned po jmenování uváděl ministry do funkcí a v sobotu s uvaděčstvím pokračoval.

Předminulý pátek jen letmo s Babišem pohovořil a podepsal mu pár papírů o převzetí – například klíčů od domu i od kanceláře, také od zásuvky s mobilizačními plány k útoku Varšavské smlouvy na NSR, co tam zbyly ještě po Štrougalovi, dále protokolárně převzal plánek s hl. uzávěry vody a plynu a potvrdil stav elektroměru před pracovnou. Také převzal od Babiše klíče od nějakých klenotů a osobní dopis. Že by přiznání ohledně hnízda?

Nikoli, jak zjistil až za tři dny, kdy ně něj – na dopis – došlo.

Teprve dnes, po intenzivním týdnu politického dění, brutálně přerušeného volnem na Štědrý den, kdy Strakovka má zavřeno na závoru, od níž má klíče pouze odborově organizovaný domovník, a ten respektuje dny pracovního klidu, nastal čas pro pokračování proměny pracovny.

Pod premiérovou supervizí se sekretářka - s prověrkou na „mírně tajné“ - podívala také na haraburdí ve skříních, které Babiš jako nepořádník, a určitě i ne třidič odpadu, před odchodem nevyklidil.

To, co našli, vyrazilo Fialovi dech.

„Volejte Koudelku, já zavolám Rakušana,“ přikázal premiér.

„A taky sežeňte někoho z totalitních režimů!“ Když sekretářka nechápala poslední pokyn, Fiala zasípal: „Myslím z totalitního ústavu, co loví agenty. Že pro ně máme nezvratný důkaz o Babišovi.“

„Jistě, pane premiére.“