Překvapivě vitální prezident nešetřil v televizním rozhovoru úsměvy. Naopak šetřil obvyklým sarkasmem i hrubostmi. Dokonce ani Bisku nezurážel, pouze prohlásil, že šéfa Koudelku nikdy generálem nejmenuje. Což znamená, že si plukovník musí ještě rok počkat na nového prezidenta.

Miloš Zemsn se projevil jako moudrý státník. Měl by totiž morální právo rozhořčit se nad tím, že (pitomí) Koudelkovi agenti chtěli v hradní kanceláři sejmout otisky ze staré zprávy o neexistenci důkazů angažmá Putinových špionů ve vrbětických výbuších, o níž mu tvrdili, že je tajná. Přičemž prezident si je jistý – stejně jako v případě, že četl vlevo dole Peroutkův článek o německém gentlemanovi – že Zpráva byla jenom důvěrná.

Tak, proč ten křik kolem skartování? Navíc podstatný obsah té zprávy stejně publikoval jeden týdeník velmi blízký bezpečnostním a justičním kruhům.

PO VYSÍLÁNI:

-Liduš, kde mám ty své staré časopisy?

-Kde by? Vyhodila jsem je. Přece je tu nebudeme věčně sušit?

-Jaké věčně? Byly jenom předpředloňské, předloňské a loňské!

-No, a co? Stejně je podruhé číst už nebudeš.

-Ale byly tam taky Resekty, i ten s tou zprávou Bisky o Vrběticích. Byla přece tajná, a tys ji skartovala.

dv

-Tak zaprvé, Bédo, byla jenom důvěrná, ne tajná, a to říká i Zeman - a zadruhé, ten časopis jsem neskartovala, ale jen vyhodila s těmi ostatními. Takže jestli chceš, tak se jdi probrat kontejnerem.

Ale hoď sebou, popeláři už jsou na rohu.

-Ale to nestihnu. Co si počnu?

-Buď v klidu, Bédo. Ta zpráva ve spalovně shoří, a bude po všem.

-Jen aby. Víš přece, že se tam nejdřív odpadky na pásu třídí, a co když si někdo z obsluhy časopis vezme a nepošle ho ke skartaci, ehm, ke spálení?

-A co? Ať si třídička nebo třídič trochu počtou.

-To mi říkáš, jenom tak? Vždyť jsem si musel na ten časopis udělat bezpečnostní prověrku, protože tisknou utajované věci o špiónech a výcucy z vyšetřovacích spisů. Moc bych se divil, kdyby zrovna ve spalovně takovouhle prověrku měli.

-Kdo to tak brzo zvoní?

-Proboha. Neotvírej. To bude agent Bisu kvůli té tajné zprávě. Co mu teď ukážu?

Bude věřit, že jsem se časopisu zbavil omylem?

-Nejanči. Byl to soused. Praskla jim voda. Zavřel stoupačku.