Název slavného hitu Boba Dylana z poloviny šedesátých let sedí jako ulitý i na dnešní dobu, a u nás. Připomene nám to pomyslná propagandistická nástěnka.

Nahoře uvidíme autentický plakát z padesátých let, ze šťastného období, kdy se nehledělo na to, za jakou cenu se ČSR stala ocelovým srdcem sovětských satelitů, aby zarazila válečnické choutky imperialistů.



Neautentický plakát dole, kde jen stačilo trochu si pohrát s původním obrázkem a pozměnit text, ukazuje, že časy se mění, že není „jedno“, za kolik se ocel vyrobí, a jestli vůbec se ještě vyplatí ocelářství provozovat.

Dal by se samozřejmě inovovat plakát i v původním mírotvorném duchu - válkychtiví imperialisté by se vyměnili za sjednotitele postsovětského prostoru Putina, a místo ocelářů by tam stála raketa, a technik by na ni šrouboval štítek s nápisem NATO.

Anebo plynaři by utahovali kohout plynovodu s ruským nápisem gaz a Putin by měl kvůli tomu pistoli u spánku.

Další dva plakáty rovněž přinášejí doklad o tom, že časy se mění – ale ne tak docela.

Například ministr vnitra prý pracuje na zákonu, který má umožnit „čistky“ ve státní (i jiné) správě bez větších problémů.


O čistkách se vlastně ani mluvit nedá. Bude to férové, podle zákona. Dokonce úředníci ani nebudou traumatizováni otázkou personální komise, aby nahlas řekli, zda měli a mají, či neměli a nemají kladný vztah k A. Babišovi. Automaticky se bude předpokládat, že poměr byl kladný, což znamená nezpůsobilost k dalšímu výkonu funkce.

Aspoň odpadnou ponižující trapnosti se sypáním popele na hlavu a slibováním loajality, jak se dělo při čistkách po únoru 48, za normalizace i po devětaosmdesátém. Nových lidí pro výměnu nevhodně orientovaných úředníků, kteří mají vykonávat práci apoliticky, je mezi Pětkoaličníky k dispozici dost.

Mění se časy?