Olympiáda konaná v Číně, totalitní a komunistické, jak nám po celých dvacet dní připomínala ústy Jakuba Železného ČT, ačkoli navenek dávala najevo, že v připraveném textu pro vysílání ony výrazy neměl.

Ale moderátor není přece robot na čtení, že?

Přežili to diváci, přežila to olympiáda, a nastal čas trochu se pohlédnout po bojkotu.

letošní byl slaboučký, neboť se projevil ve velmi neúplné ignoraci her na pozicích vrcholných státníků. Mnozí přijeli, mnozí ne, ale téměř všichni někoho za sebe poslali. My velvyslance.

To jinačí bojkoty, totální - sportovní i politické, bývaly v minulosti. Ty nejzásadnější dvakrát, a hned po sobě.
V roce 1980 bojkotovaly LOH v Moskvě západní státy. Byla to facka Kremlu za vojenskou expanzi.

Za čtyři roky zase dostal políček Washington od „tábora míru a socialismu“, který zakázal svým sportovcům účast na hrách v Los Angeles pod záminkou, že by jim v USA hrozilo nebezpečí.

To všechno odnes čas, a bylo by proto zajímavé slyšet upřímná slova od tehdejších vrcholných politiků, čeho nejvíc z bojkotu litují. Spojení s nimi jsme navázali a jejich vyjádření dáváme mimořádně k dispozici i těm, kteří nejsou abonenty placeného kanálu YEYDA.

Leonid Brežněv, generální tajemník KS, Sovětský svaz 198O


Nejvíc mě mrzelo, že nepřijel americký prezident Jimmy Carter. Chtěl jsem se ho zeptat, jak si vede jejich rodinná farma na burské oříšky. Měl jsem totiž plán, jak do pěti let proměnit Sibiř a později celou zem v oříškovou plantáž.

Místo Leninova: Komunismus je sovětská vláda plus elektrifikace celé země, by se pak říkalo:
Komunismus je sovětská vláda plus burákizace celé země.



Ronald Reagan, prezident USA 1984



Škoda, že nás bojkotoval Konstantin Černěnko. Chtěl jsem se ho zeptat na poněkud delikátní záležitost ohledně věku a vzezření. Už jsem také nebyl nejmladší, a dalo mi dost práce se držet jako dvacetiletý.
Tedy, chtěl jsem vědět, jak to dělá on, v zemi proslulé bábami kořenářkami a léčiteli, že vypadá na svůj věk, tak, tak nemladě.


A po hlasech z onoho světa tatáž otázky čínskému prezidentovi

Si-tiň-Pching



Že nepřijel můj přítel Zeman, se dalo čekat. Jednak mu to špatně chodí a lékaři mu létat zakázali, a jednak by mu bylo trapné podívat se mi do očí, když nás odstavili od tendru na atomové bločky.
Nejvíc mě ovšem ranil bojkot senátora Vystrčila. A víte proč? Protože je to do jisté míry náš, čínský člověk.

Prohlásil přece: Ich bin ein Taiwanese.

A Tchajwan považujeme za svůj.
Mezi námi, my, žlutá rasa, bychom měli držet při sobě. Mi-loš mě opravdu ranil.