Zhruba rok uplynul od památné vzpoury českých paní a pánů - myšlenko hejtmanek a hejtmanů, kteří se postavili svým politickým lídrům ve sněmovně, protože ti po dlouhých debatách odmítli žádost vlády o nouzový stav.

Bez nouzového stavu pandemii nezvládneme, konstatovali zoufalí představitelé krajů, na něž sněmovna hodila veškerou zodpovědnost. Nouzový stav většinová opozice demagogicky odmítala jako zneužitelný k omezení občanských svobod a také umožňující vládě netransparentní obchody.



Zdánlivě bezvýchodnou situaci vyřešila jednomyslná víkendová žádost hejtmanů o nouzový stav, de facto protiparlamentní „spiknutí“, leč poslední legální možnost, jak vládě vyhlášení NS umožnit a legitimizovat. Což se s následným skřípěním zubů demo bloku stalo.



Od té doby nebylo pro opozici (dnešní koalici) většího balvanu než právě nouzový stav, který podle ní už nikdy nesměl být použit pro záležitosti, jež lze řešit i jinak, jaksi méně omezujícími prostředky. Vtělenými do speciálního zákona, například onoho skvělého pandemického.

Proto do nebes teď volá obrat dřívější opozice o 180 stupňů, když bez mrknutí oka, právě kolem data prvního výročí Boje o nouzový stav, jenž tehdy prohrála, jej teď sama vyhlašuje! A opozice (nástupnice byvší koalice) toto počínání toleruje mlčením.

Proč se nebouří, a nevolá, jako se volalo loni:

Všechnu zodpovědnost hejtmanům!

Vždyť by to spravil i bez zneužitelného NS nový „uprchlický“ zákon. Nebo ne? Nebylo by lepší na něj rok, dva počkat?