V tomto týdnu jsme si připomínali, spíše však ani nepřipomínali, že patnáctého března 1939 tzv. Druhou republiku během několikahodinové operace, většinou však rychlým vstupem, obsadil Hitlerův wehrmacht včetně pražského hradu.

Větší dějinné ohlédnutí ze strany médií a politiků by v kontextu doby, kdy jiná země se statečně brání přesile agresora, nebylo vhod. Znovu by ožily staré pře, zda jsme se bezhlavě bránit měli či nikoli - že ano spíš, ale na podzim předtím, kdy Beneš tiše zmizel do Anglie, což Zelenského teď ani nenapadlo.

On ten první den zřízení Protektorátu měl i své komické pozadí, kdy vyhladovělí velitelé snědli na Hradě führerovi noblesní večeři připravenou pro banket. Domnívali se, že hostina je pro ně. Nebyla. Zoufalý ceremoniář pak obvolával lahůdkářství, aby zajistil pro Vůdce aspoň studený stůl. Nemilá chybička se obešla bez padání hlav.

Ne tak dalších šest let. Hlavy padaly, lidé se dusili plynem v komorách.



Díky spojeneckému úsilí jsme až v květnu 45 měli od wehrmachtu pokoj. Lidé si oddechli a tam, kdy to bylo jen trochu možné, se s obrovským nasazením snažili, aby „tráva“ začala růst dřív, než až po sedmi letech, co na naši zem vstoupila okovaná bota německého okupanta.

Potom, jak dobře známo, byla Německa dvě. Jedním strašili, druhé vnucovali k družbě. Paradoxně pak okovaná bota německého vojáka, která k nám v srpu 68 vstoupila, patřila k výstroji družební východoněmecké armády. A ta nepřišla sama, byla tu spolu s dalšími vojsky z Varšavské smlouvy.

Takže pak, obrazně (ale výrazně)tady tráva nerostla přes dvacet let.

A teď jsme se dozvěděli, že by u nás mohl být umístěn kontingent, spíše však konktingentík vojáků německého Bundeswehru v rámci dalších ze zemí NATO. Bude to po více než padesáti letech znovu německá vojenská přítomnost, pokud pomineme společná cvičení za minulého i současného režimu. Nemálo lidem to nejde pod vousy.

Proti Němcům jinak nic nemají, ale německý voják, to se jim nezamlouvá. A přitom kancléř Scholz pod vlivem zhoršení bezpečnostní situace právě teď usiluje o restart spolkové armády a o její návrat k elitním sborům, a tedy vlastně o to, aby okované boty německých vojáků vstupovaly čím dál víc do čím dál většího počtu zemí NATO. Jako u nás.

Ještě, že uniformy důstojníků Bundeswehru nekopírují stejnokroje hitlerovského wehrmachtu, jako tom bylo u důstojníků z NDR, kdy se některým starším lidem z toho dělalo nevolno, protože jim připomínaly Protektorát. A ne ochránce.