Ledva se psychiatrická zařízení - dnes se jim korektněji říká ústavy duševního zdraví - vzpamatovala z přílivu pacientů kolem covidu, řeší teď osobní situace vzešlé z vypjaté válečné atmosféry kolem nás.

Někteří lidé se za tohoto stavu však chovají divně, a tak obezřetní sousedé bývají na rozpacích, jestli volat psychiatrickou záchranku nebo napsat anonym na státní zastupitelství.V optimálním případě se pak dostávají ke slovu znalci.

-Pane kolego, tak já nevím, jestli je to případ pro nás, nebo spíš pro státního zástupce.
Ten člověk pořád vykřikuje proti unijní a protialianční hlášky, že prý tahle válka není jeho, že se týká jen Rusů a Ukrajiny, ať se nebojíme, na nás Moskva neskočí.

Prý jako Čech se ohrožený necítí! No, slyšel jste to někde? Zastávat takový postoj?

-V televizi ani v rádiu to nebylo, ani v novinách ne, tam žádné pochybnosti o možném ohrožení neprezentují.

-Tak vidíte, to ten člověk má buď bludnou představu, a pak je to pacient, anebo to bude, tedy nebude pacient, ehm, ale je to - Putinovec. Což ovšem zatím jako diagnózu psychických chorob na seznamu WHO nemáme, zato státní zastupitelství jako trestný čin ano.

Pane Novák, proč si myslíte, že nás se to, tedy ta válka, netýká?

-Páni profesoři, já taky nejsem žádná nula, já jsem analytik, já zkoumám fakta. A víte snad něco o tom, že by Putin kdy prohlásil, že Česko potřebuje bratrskou denacifikaci?

Nevíte, neřekl to, na rozdíl od Ukrajiny, které to několikrát před očišťovací operací vzkázal.

A stejně tak narovinu varoval kdysi Brežněv Dubčeka, aby nedráždil lidskou tváří, nebo že nám pomůžou.

Tak, proč by to měla být moje válka, pánové? Zrovna moje, když já se jmenuju Ivan, žena je Nasťa a kluk Saša?

-Pane kolego, jestli ho nedáme do korekce u nás v ústavu, tak skončí v cele. Tady by měl aspoň ještě šanci, že mu to vodoléčbou vymyjeme z hlavy. To ve vězení mají sprchu jenom dvakrát týdně.