„Šéfe, když v milostech „na rozloučenou“ jedeš podle abecedy, tak jsi přeskočil Babiše,“ upozornil prezidenta kancléř Mynář při sezení nad důvěrným seznamem, který právě probírali.

„Přeskočil, milost jsem udělil Balákovi, protože on si jí bude vážit, a ne jako ten srab Babiš! Nejenomže odmítnul mé přání sestavit vládu, kterou bych já držel při životě, a on by mi za to zobal z ruky, ale furiantsky už předem vyhlásil, že nechce, abych zastavil jeho stíhání za Čapí hnízdo.

A ještě se teď do mě drze obul kvůli milosti Balákovi. Tak ať shnije v kriminále za ten dotační podvod a neleze na Hrad.

Doufám, že neskončí v podmínce a se směšnou pokutou ani ne půl druhé setiny svého majetku, jak mu teď najednou jde podivně na ruku prokurátor Šaroch."

Tak, koho tam máme dál?“

„Janouška. Toho s tou Vietnamkou, jak ji v ožralosti a pod drogami porazil autem. Já nevím, ale milost jemu, to by lidi asi nezkousli,“ pochyboval Mynář.

„Ale zkousnou,“ sarkasticky si liboval prezident. “Je to schopný člověk. I při strašných bolestech, které mu bránily sedět v cele, se dokázal při opušťáku překonat a podal vynikající výkony v alpských disciplínách i v jízdě na kole. To je vlastně náš druhý Zátopek.

Ten si vězení určitě nezaslouží, a taky mi poděkuje.“

„Pak tu máme Ratha, doktora.“

„To je taky velice schopný manager jako Balák. Bývalý poslanec, ministr, hejtman. Ten už si svoje odseděl, a proto mu podmínku zbytku trestu prominu a tu další větev procesu rovnou zruším. Aby se nestresoval, že dostane dalších pět let, aby teď už konečně měl klid na práci.

Víš přece, že dva dny v týdnu dělá externího doktora ve věznici, takže má docela šanci, že by se v kriminále potkal s Babišem při jeho vstupní prohlídce - tak to oběma dopřejeme,“ uzavřel Rathovu milost.

Pak ztišil hlas a zeptal se: „Vráťo, a co ty?“

„Já?“ divil se Mynář otázce.

„Jak je to s tou tvou vyhořelou hospodou?“

„Jak? Nešťastná náhoda,“ zakoktal a pak sebejistě upřesnil: “Samovznícení, představ si. A dokonce na pěti místech najednou, chudák pojišťovna, ta se prohne.“

„Já jenom, jestli to nebylo náhodou žhářství,“ dotíral prezident. „Třeba se někdo spletl. Mohl dostat instrukci, aby skartoval účetnictví a přitom skartoval, cha, cha, cha, celou hospodu,“ upřímně se rozesmál prezident.

„To ne, to ne,“ bránil se kancléř.

„No dobře, jenom žertuju, ale uvědom si, že v únoru končím, takže pak už by byla na milost poslední šance.“

„Pane prezidente,“ vešel po zaklepání Ovčáček. „Nerad ruším, ale je tady pan vrchní hajný Balák.“

„A co chce? Poděkoval mi za milost už včera a slíbil, že zařídí obložení mého bungalovku lánským kamenem,“ divil se prezident.“

„Jelínky přinesl, šéfe,“ upřesnil mluvčí.

„To už se v oboře loví, nebo mi snad chtěl udělat radost mimo sezónu?“ divil se prezident.

„Spíš to druhé. A kam ty tři bedny má složit?“

„On je ten jelen už rozporcovaný?“ divil se prezident.

„Jelen ne, přinesl Jelínka, tři bedny slivovice.

„No dobře, radši bych ovšem viděl Bechera, ale toho mi doktoři vysloveně zakázali kvůli cukru. Hlavně, že nepřišel s Mattonim, jeho už nemůžu ani cítit.

„Co takhle, pro změnu, Kyjevskou? Nedáme si šťopičku před obědem?“ nabízel Mynář.

„Kyjevskou? Co to je za patok?“ zděsila se hlava státu.

„Prvotřídní vodečka, přece. Pod tímhle názvem se teď u nás prodává Moskevská, aby se neřeklo.“