V pondělí večer téměř půl hodiny běžela v televizi debata kolem Ukrajiny, z níž přímo prýštila beznaděj i svým způsobem zoufalost z toho, že mrtví a ruská zvěrstva přibývají, a nikdo tomu neučiní přítrž.

-Pane docent, koukal jste se večer na Události?

-Myslíte, ty až v deset? Ano, díval jsem se,

-A viděl jste tam Zaorálka, jak byl, jak bych to řekl, takovej divnej, bezradnej?

-Ano, byl vykolejený, když se mluvilo o Ukrajině, protože nejen jemu připadá, že válka bude nekonečná, když se nezvolí radikální řešení, a Putin se nezastaví.

-A zastaví? Tedy radikálně? Asi ne, viďte? To by se muselo do Rusů obout NATO, a to nechce, bojí se světové války.

-Byl by to velký risk, přímá vojenská pomoc Ukrajině.
Proto Zaorálek taky neví, co s tím - tedy ví, osobně byl by pro vojenskou pomoc, ale dokáže si představit ruskou odvetu.

-To máte pravdu, přece říkal, že četl nějakou cizí studii, kde se psalo, že podobná válka vedená atomovkami by znamenala 90 miliónů mrtvých. To se mu ani nedivím, že je z takové předpovědi špatný.

-A takhle se na to dívají všichni politici. Prostě zvažují míru.

-Míru, jako, obětí?

-Samozřejmě. Velká válka by mohla znamenat 100 miliónů mrtvých, což je strašné číslo. No, a válka, jaká se vede na Ukrajině, doteď mohla přinést, když dost nadsadím, maximálně 100 tisíc mrtvých vojáků dohromady z obou armád a civilistů. A do jejího konce, nevíme samozřejmě, jaký bude, to mohou být tak akorát násobky.

-Jako třeba třikrát tolik?

-Ano. Rozhodně ale ne víc, než takové jedno procento ze čtyřiceti miliónů, co tam žijí.

-No jo, proti těm 100 miliónům…

-Vidíte, a o tom to je. Všechny ty rozpaky z radikální pomoci vlastně vycházejí z počtů.

- Z kupeckých..

-Kdepak, ze strategických. Prostě z minimalizace možných, rozumíte: možných ztrát na životech, zničené baráky jim pak postavíme.

-Takže mají smůlu…