Už přes sedmdesát let slavné i neslavné herecké osobnosti ze západní i východní Evropy, a posledních třicet let i z Hollywoodu, mluví na filmovém plátně perfektně česky.

A to tak dokonale, že jejich repliky a dialogy, například v postavě komisaře Maigreta, by nezněly lépe ani v podání- dříve třeba Jiřího Větrovce -, později Jana Schánilce, Jiřího Plachého nebo Pavla Rímského. Všechna čest Gabinovi a dalším, kdo si osvojili náš obtížný jazyk.

Výtečně zvládli dramatickou češtinu rovněž Delon a Belmondo. Delon je dokonce tak velký profesionál, že dokáže střídat i charakter českých hlasů. Jednou připomíná českého kolegu Trávníčka, jindy zase nezapře dokonale brněnský přízvuk.

Ovšem Belmondo, dej mu Pán Bůh věčnou slávu, se choval nepromiskuitně, na rozdíl od některých kolegů, a zůstal ve své češtině věrný Jiřímu Krampolovi.

Stejně seriózně postupoval do poslední chvíle B. Willis, když k Čechům promlouval dokonalou „pyškovštinou.“

Ale i taková superhvězda jako Maryl Streep zůstává v našich kinech a televizích věrná Zlatě Adamovské, až to svádí k představě, jak by to vypadalo, kdyby si americká herečka některou z rolí vyměnila s Adamovskou. Třeba za Dr. Páleníkovou z Ordinace nebo za plk. Beránkovou z Kriminálky Anděl.

A proč všechno to povídání? Protože už konečně i slovenští herci promluvili z obrazovky „českou“ češtinou, nikoli, že se o hraní v češtině obvykle jenom pokoušeli, což dopadalo někdy slušně, někdy však jejich repliky tahaly za uši.

V právě zahájeném vysílání česko-slovenského seriálu Ultimátum došlo k radikálnímu obratu. Slováci, byť se celý seriál odehrává na Slovensku, nemluví pro ČT1 slovensky, a ani se nepokoušejí o češtinu.

Předabovali je.

Teď to ovšem může vypadat, že za 70 let společného státu dosáhla čechizace Slovenska takové intenzity, že ani po třech desetiletích od rozchodu, se nejenom mezi slovenskými elitami, ale mezi prostými robotníky mluví česky.

Nepřinese to do hlav mladších diváků zmatek?