Ministr financí má buď hroší kůži, nebo je hazardér či nepoučitelný neumětel – může si volič i nevolič vybrat jednu z variant hodnocení, jímž Ing. Stanjuru obdařili analytici.

Nejde jim totiž do hlavy, že ministr - při (jimi) předpokládaném schodku rozpočtu 350 až 400 miliard – což jsme vlastně jakoby zpátky v „Babišových číslech“, předkládaných na podzim A. Schillerovou, a nikoli u vládou seškrtaných toužebných 280 miliard- se neuchýlil někam do temné komůrky. Kde by si stokrát nahlas řekl: daně zvýšit musím, jinak to nepůjde, a pak by své rozhodnutí hrdě vytroubil do médií.

Ale to neudělal. Dosud ne.

Přitom třeba jen výdaje na plyn mohou být i několikanásobné, a ani pomoc Ukrajině a Ukrajincům u nás nebude zrovna levná.

To mu však vůbec nevadí. Na daně se sahat nebude. Ale na zázrak ministr spoléhat nemusí. Do karet mu nadmíru příznivě hraje faktor všeobecného zdražování. Potravin zejména. A jelikož jíst se musí, přičemž DPH na jídlo není nulová, a ani se při zemi nedrží, proto den co den se státní pokladna naplňuje minimálně o desetinu navíc, než bývalo v naší zemi, tehdy s ještě přijatelnou inflací, zvykem.

Automaticky se z nás teď stal jeden velký „Osel Otřesse.“

Navzdory všemu a s jistotu, že peníze nestáhne lidem z kapes jmenovitě on, ale že „ošklivý“ trh to bude, kdo státní pokladnu zaplácne penězi od lidí nakupujících stále dražší zboží, přičemž on jako ministr dostojí slibu a zůstane hezký dál, zapěl po zasedání vlády opět svoji oblíbenou písničku:




Zasedání vlády, konané tentokrát ve sromných prostorách zámku Štiřín, se plánovaně protáhlo až do rána. Noční čas posloužil k ještě bližšímu osobnímu seznámení jednotlivých členů vlády, kterému předcházel společný kondični "pochoďák" k úpatí hory Blaník po tzv. Keltské stezce v délce 14 km.