Na Úřadech práce se na protest možná nebude pracovat
Dočítáme se, že odboráři z Úřadu práce chtějí vyhlásit stávkovou pohotovost. Jsou prý teď pořád v jednom kole, lidi od nich vyžadují různé dávky a podpory - ale jim samotným Jurečka nepřidá, i když to Babiš vloni slíbil.
Chování státu k vlastním zaměstnancům je vrcholným projevem arogance. Sevřeni v tabulkách mají úředníci své stropy a ani korunu navíc, i když se mohou udřít.
Kam se to vracíme?
Nabízí se srovnání s obdobnou situací z doby ještě tužšího vyděračského kapitalismu za první republiky.
Bylo to v jednom nejmenovaném podniku světového významu ze Zlínska dávajícího na odiv inovace a vysokou produktivitu. Neblaze však podnik proslul asociálním zacházením se zaměstnanci, kdy byly zakázány i odbory – to si Jurečka ve svém resortu zatím nedovolil. Majiteli na kontě přibývaly stamilióny, oni se tísnili v závodních pididomečcích jako v psích budkách.
Jednoho dne prý (ale možná to bylo jinak, anebo nebylo vůbec) se všeobecně nesnesitelným poměrům postavily na odpor kuchařky ze závodní kuchyně, jedny z enormě přepracovaných zaměstnankyň.
Jejich předačka si vymohla přijetí u samotného majitele, a položila mu nůž (kuchyňský porcovací) na krk.
Oznámila, že pokud nedostanou přidáno, a nebude jim odlehčeno od přemíry úkonů - například od zbytečného vaření několika druhů jídel, kdy studené párky s chlebem by přece taky zasytily - vyhlásí stávkovou pohotovost a po ní stávku. Ta by mohla skončit až úplným vyhladověním osazenstva.
Pro tehdejší Rudé právo se ona pracovnice kuchyně (určitě tajná komunistka) mohla redaktoru Fučíkovi vyjádřit takto:
“Už toho máme my vykořisťovaný ženský dost. Chtějí po nás, abychom jako kuchařky vařili furt, a obědy vydávali v 10, v 11, ve 13 a večeře pro druhou směnu v šest. Člověk, aby pořád koukal na nekonečnou frontu hladovců. To se nedá bez přidání vydržet.“
Kdyby se to tehdy stalo doopravdy, bezcitný Baťa by kuchařky, které nechtějí kuchařit, určitě "vyrazil."
Ale co křesťansky sociálně citlivý Jurečka si počne s takovou masou úřednic a úředníků, co nebudou chtít úřadovat? Přitom mu nepomůže ani nouzový stav, ten právo na stávku pro tuhle situaci neruší.
dv
Kam se to vracíme?
Nabízí se srovnání s obdobnou situací z doby ještě tužšího vyděračského kapitalismu za první republiky.
Bylo to v jednom nejmenovaném podniku světového významu ze Zlínska dávajícího na odiv inovace a vysokou produktivitu. Neblaze však podnik proslul asociálním zacházením se zaměstnanci, kdy byly zakázány i odbory – to si Jurečka ve svém resortu zatím nedovolil. Majiteli na kontě přibývaly stamilióny, oni se tísnili v závodních pididomečcích jako v psích budkách.
Jednoho dne prý (ale možná to bylo jinak, anebo nebylo vůbec) se všeobecně nesnesitelným poměrům postavily na odpor kuchařky ze závodní kuchyně, jedny z enormě přepracovaných zaměstnankyň.
Jejich předačka si vymohla přijetí u samotného majitele, a položila mu nůž (kuchyňský porcovací) na krk.
Oznámila, že pokud nedostanou přidáno, a nebude jim odlehčeno od přemíry úkonů - například od zbytečného vaření několika druhů jídel, kdy studené párky s chlebem by přece taky zasytily - vyhlásí stávkovou pohotovost a po ní stávku. Ta by mohla skončit až úplným vyhladověním osazenstva.
Pro tehdejší Rudé právo se ona pracovnice kuchyně (určitě tajná komunistka) mohla redaktoru Fučíkovi vyjádřit takto:
KUCHAŘKY SE NEZASTAVILY -archiv. foto 1931
Kdyby se to tehdy stalo doopravdy, bezcitný Baťa by kuchařky, které nechtějí kuchařit, určitě "vyrazil."
Ale co křesťansky sociálně citlivý Jurečka si počne s takovou masou úřednic a úředníků, co nebudou chtít úřadovat? Přitom mu nepomůže ani nouzový stav, ten právo na stávku pro tuhle situaci neruší.