Některé jarní tradice je záhodno přenášet z generace na generaci, aby se jednou nestalo, že budou fuč. Potomci by pak museli na jejich rovech špendlíčkem hrabat, aby je zase oživili.

Pálení čarodějnic nevymizelo, naopak za léta života ve svobodě došlo k podstatnému rozšíření této lidové čistící operace. Přesto má k celoplošnosti byť zacílené na konkrétní objekty, ještě daleko. Přitom nadbytečných čarodějnic (a čarodějů) je u nás stále ještě dost.

Který ze zvyků a obyčejů ovšem už jen skomírá u levicových blouznivců, jež ho udržují při životě odkazem na to, že jdou ve šlépějích někdejších dělníků v Chicagu, Jana Nerudy, T. G. Masaryka, zlínského Tomáše Bati (ale i Jakeše), je prvomájový průvod.



Pamětnici možná zamáčknou slzu při vzpomínce, jak v onen den, celých čtyřicet let, bylo nabito na našich náměstích, třeba na Václavském, nebo na Letné. A jak vkusnými plakáty orgány do průvodu (jakoby nepovinného) občany zvaly.

Před pětačtyřiceti lety, v roce 1977 dostala propagace jaksi „lidskou tvář“, konkrétně fotografií mladého muže, jenž nahradil dosud hojně používaná vyobrazení rozjásaných dělníků, rolnic, pracujících inteligentů a dětí.



Všimněme si, že plakát měl působit na mladou a střední generaci - mladík má knír, jenž tehdy nosili především volnomyšlenkáři, a na ně byl plakát zacílen a zval je do průvodu. Není bez zajímavosti podoba kníráče s expremiérem Babišem v jeho mladých letech.

Škoda, že průvody se už nekonají. Polistopadová generace přichází o sváteční sounáležitost a o pocit, že může změnit svět. K lepšímu, samo s sebou.
Tradici konání průvodů by mohl obnovit Brusel. Stačilo by jen svolat summit lídrů a nechat prvomájovou povinnost odhlasovat.

Iniciativu by měla vzít do svých rukou komisařka Jourová namísto vleklého vyšetřování Maďarska a Polska za „neunijní“ činnost, nebo aspoň Polsko vynechat, když se tolik angažuje proti Rusku.

Jenomže v Bruselu nemají na uzákonění průvodů vůbec čas. Teď totiž zase vymýšlejí „kulatý čtverec“, tedy jak zdůvodnit to, že při tichém přistoupení na Putinův požadavek platit za plyn v rublech (byť oklikou) neporušila Unie vyhlášené protiruské sankce.

Přitom propagace průvodů pod bruselským patronátem by mohla čerpat z bohaté studnice někdejších plakátů. Třeba toho z roku 77. Stačí vyměnit barvu a trochu i „slogan.“



To by se nám to panečku mašírovalo. Nebo ne?
Když bychom raději v den volna prchali na chaty a chalupy, mohlo by se tak dít s verši na rtech

Nótbůk, tablet, kalkulačka
do šuplíku dnes ať letí
máj nám sype v ruce zlato
naložíme ženu, děti

Vyjedem jak na neděli
I když ceny dělaj divy,
aby v partě uviděli
že i my jsme dobře živi



Básník Sládek to napsal sice trochu jinak, ale časy se mění a s archaismem už nevystačíme


Perlík, hasák, šroub a dláto
do komory dnes ať letí,
máj nám sype v ruce zlato,
vystrojíme ženy, děti.

Vyjdem si jak na neděli,
jarní slunce dělá divy,
aby páni uviděli
také jednou, že jsme živi.

Stroje ani nedutají,
komín v huti zvolna dýmá,
páni v oknech poslouchají,
první jarní blesk jak hřímá.