Do svátku Dne vítězství zbývá necelý týden. V Moskvě už pilně nacvičují vojenskou přehlídku, z níž velmi pravděpodobně, jako v roce 1941, odpochodují vojáci rovnou na frontu speciální operace.

Nebo také do otevřené války, pokud ji prezident - jak se ozývají z různých stran signály - Ukrajině aktuálně vyhlásí a zmobilizuje do armády statisíce záložáků.

Vedle přehlídky probíhá také závěrečné redigování propagační kampaně, především revize televizních programů, které se budou 9. 5. vysílat.

Zejména hraných filmů. Bedlivě se posuzuje, zda s odtupem od doby jejich vzniku samotné názvy nepůsobí dvojznačné či vyloženě provokačně - například "Muž na svém místě", anebo zda v kontextu se současnou společenskou realitou nezesměšňují ryzí vlastnosti ruského člověka, třeba "Svéráz národního lovu!"

Bondarčukova epopej s velmi nevhodným názvem "Vojna a mír" má stopku už od 24. února, takže ani případný provokatér mezi dramaturgy neměl možnost ji do vysílání na slavný květnový den navrhnout.

Veledůležité je, zda ve filmech a televizních inscenacích neúčinkují nespolehliví umělci, a pokud ano, jestli je možné je vystřihnout či rovnou film stáhnout z programu.

Jedna z televizí musela zrušit reprízu Gogolovy satiry Revizor. Že autor byl Ukrajinec, šlo jestě připustit, zato však pochybný děj a zobrazované úplatkářské poměry by mohly vzbuzovat nepatřičné asociace a zpochybňovat úsilí vlády v úspěšném potírání sporadické korupce.

Gorkého drama "Na dně", jež mělo být uvedeno v Akademickém divadle vpředvečer 9. května, řediteltví "z důvodu onemocnění větší části souboru" samo zrušilo - "Na dno nás Západ sankcemi nedostane!" měl vykřiknout ministr kultury - a nahradilo je odpoledním představením pro celou rodinu, úspěšnou adaptací "Timura a jeho party".

Rovněž repertoár koncertů je zkoumán z hlediska vhodného podporování vítězného ducha. Nesmí se ovšem stát, aby se v tělese objevil sebeslavnější hudebník, pokud si v zahraničí pustil ústa na špacír a v nějaké nepřátelské televizi, třeba i české, zpochybnil denacifikační misi ruské armády.

Prezident Putin si tentokrát dokonce vymínil osobně schválit obří plakát, který bude při přehlídce Rudému náměstí vévodit.

Návrh plakátu mu právě předložil náčelník g.š. Gerasimov, který, vzhledem k dočasné imobilitě, vjel do prezidentovy pracovny na zdravotním vozítku GAZ 01.

„Tak, co tomu říkáte, Vladimire Vladimiroviči. Je to letos neokázalé a skromné, jak jste si přál.“



Prezident po chvilce zvedl od plakátu oči a „uhodil“:

„Tohle, tohle je přece provokace! S tou Ukrajinou.

„Promiňte, Vladimire Vladimiroviči. To je ještě původní verze, kdy jsme chtěli současně slavit i vítězství nad ukrajinskými nacisty, a ono, jaksi, jak je až teď známo, ono došlo k oddálení konečného termínu porážky zelenovských nacistů.
Verze, co bude viset na náměstí“, ujišťoval náčelník a snažil se fixem na plakátu škrtat, což se mu na distanc z vozítka nedařilo, “už Ukrajinu zmiňovat samozřejmě nebude. Ten text vyhodíme.“

„Text, text!“ supěl prezident.

“Vyhodit by se měl celý generální štáb, FSB, vyhodit by se měli všichni, všichni!“

Tedy úplně všichni, to ne, pomyslel si, když se podíval na matrjošku se svojí fotografií na břiše, kde se vyjímá vedle svých oblíbenců Elvise a Angely. Ale jistý si tím nebyl.