Při nezaujatém posuzování amerického prezidenta je nutno přiznat, že je člověkem správných činů, ale ne vždy těch pravých hřejivých slov.


Nejlépe to lze doložit na aktuálním příkladu, kdy při návštěvě Koreje na tiskové konferenci, kde byl tázán, zda by USA přišly Tchaj-wanu vojensky na pomoc, kdyby ostrov čelil čínské invazi, odpověděl Biden kladně. A ještě k tomu dodal, aby nebylo pochyb: „To je závazek, který jsme učinili.“

To jsou nevyhýbavá slova „do pranice.“

A teď je ale porovnejme s tím, co řekl vloni v létě druhý nejvyšší český ústavní činitel Vystrčil rovněž při návštěvě ostrova. Osobně vyslovil svoji podporu Tchaj-wanu a nejvyšší hodnotě svobody.

Že je to v porovnání s Bidenem málo? Z materiálního hlediska ano. Nezapomeňme ale, že Vystrčil tam nebyl v roli slibujícího prezidenta, ten naopak proti návštěvě ostře vystupoval, jako celá Babišova vláda, takže šéf Senátu ani nemohl nic podobného jako Biden slibovat. Navíc nemáme s ostrovem žádnou smlouvu o vojenské pomoci, a v té době se ještě ani nerýsovala skutečnost, že rovněž bez závazku pomáhat budeme Ukrajině.

Zato ale Vystrčil své vystoupení emotivně korunoval replikou na slavné prohlášení prezidenta Kennedyho v rozděleném Berlíně.

Tehdy prezident řekl, že je Berlíňan. („Ich bin ein Berliner"). Vystrčil zvolal: Jsem Tchajwanec. „Wo shi Taiwan ren.“

Vnímáte ten rozdíl? Pragmatik Biden, který ubezpečuje. A citově založený Vystrčil, který hostitelům způsobil velkou radost, když se prohlásil za jednoho z nich!

Co by Bidenovi udělalo, kdyby řekl totéž?