Ještě v úterý ráno to vypadalo jako povedená fraška o bezmoci, protože hlava chobotnice spojená s významnými představiteli vládního stanu, s úředním papírem, že je „na hlavu“, obdržela v květnu soudní dáreček prodlužující nesvéprávnost o další pětiletku.

Mohlo to znamenat, lidově řečeno, že člověk smyslů zbavený, byť zorganizoval dokonalou zločineckou síť, souzen být z humanitárních důvodů nemůže.

Nevěděl, že koná špatné věci, a ani by nechápal, co po něm orgány chtějí vědět. Už to, že jej nelidsky poslali do vazby, volalo do nebe.

„Byli jsme to pěkní pitomci,“ litovali sami sebe ostatní z „realizovaných“, neboť naletěli vlastně bláznovi. Nechali se svést. Nakonec to odskáčou oni. Jenom oni, svéprávní. Pro zlost.

Z frašky se však stala méně třaskavá komedie.

Aktuálně ve chvíli, kdy soudkyně nevydržela tlak dotazů na to, jak je možné, že evidentně svéprávnému lobbistovi prodloužila nesvéprávnost o tolik let, a úlevně národu sdělila, že rozsudek ještě není pravomocný. A tudíž v této chvíli pan Redl prý momentálně už svéprávný je.Tak hrrr na něj.

Ale je tomu skutečně tak, že by mohl být za sebe odpovědný? Jeho chování ve vazbě je pro údajně psychicky zdravého člověka přinejmenším zvláštní.

Vkrádá se hříšná otázka: S prominutím, neblázní, přece jenom? Tím by se totiž nad veškerou pochybnost ospravedlnilo prodlužovací rozhodnutí soudu.


-JÁ TI NEVÍM, ALE NENÍ ON PŘECE JENOM NA HLAVU, KDYŽ FURT CHCE PŘINÉST KLOBOUK A TVRDÍ O SOBĚ, ŽE JE KMOTR?

-ON JE.

-NA HLAVU?

-NE, JE KMOTR.