Jako ze Švejka leckomu připadá bizarní situace v nejvyšších patrech hnutí STAN, kdy různé indicie podporují hypotézu, že snad i hrnky s lógrem od kafe jsou tam čistší než většina předáků.

U Haška je krásná scénka, kdy občany držené na policejním ředitelství kvůli schvalování atentátu na následníka trůnu uklidňuje rovněž zatčený Švejk. Je zkušený a ví dobře, že pro velezradu nic horšího než kulka nikoho potkat nemůže.

Vězni svědomí berou svůj osud stoicky, protože opravdu se na adresu nebožtíka nebo císaře pána uřekli a někdo je udal, jenom jeden se zoufale snaží přesvědčit přítomné, že byl zatčen zjevným omylem.

Jak by asi mohla probíhat debata mezi činovníky STANU po jejich – předpokládejme – jen hypotetickém zadržení…




A jak je to v tom Švejkovi?

Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej,“ opakoval zježený muž. „Kristus Pán byl taky nevinnej,“ řekl Švejk, „a taky ho ukřižovali. Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo.