Představme si zcela vyfabulovanou situaci: Když si ministr vnitra přečte, jak se ke zprávě Bruselu o potírání korupce, která nelichotivě zmiňuje Česko, postavil kolega z justice Stříž, řekne si, že i jeho postoj bude obdobný.

Zřejmě to nebyla bohorovnost, ale skutečný stav věcí, který Igora Kříže dovedl ke komentáři, že ve vztahu ke státnímu zastupitelství vyznívá bruselská zpráva pozitivně.
Už proto, že má v hledáčku především korupci, a to ještě v tzv. nejvyšších patrech, a nikoli třeba jistý nepořádek na některém ze stupňů státních zastupitelství.

A pokud by mělo jít jmenovitě třeba o to vrchní olomoucké, tak je právě v řešení. Ale ne proto, že by ignorovalo korupci v nejvyšších patrech. Ne, NSZ neměl důvod sypat si kvůli Zprávě na hlavu popel.

A on, jako ministr vnitra – fabulujeme – v tomtéž duchu prohlásí, že rovněž pro jeho resort zpráva vyznívá pozitivně, neboť konkrétní případy korupce na nejvyšších místech neuvádí. Lze ji proto vnímat spíš apelativně, jako výzvu k rozumně prováděné akci „čisté ruce.“

Ale ani ta nebude zapotřebí, podle ministrem sebraných dat taková korupce totiž neexistuje. Tedy na té úrovni, jíž po nástupu do funkce stanovil jako směrodatnou pro průzkum. Zahrnula poslance (ty se souhlasem předsedů poslaneckých klubů), členy vlády a důležité ministerské úředníky – o nich všech lze říct, že patří do vyšších až nejvyšších pater a mohli by se stát objektem pokusů o zkorumpování.

Proto se v jejich služební poště už v lednu objevil dotazník, který je vyzývá k pravdivému (s poznámkou: „Nic se vám nestane“) zodpovězení následujících otázek:

-Byli jste někdy požádáni o účelové ovlivnění personálních či hospodářských procesů formou

a) přátelské služby bezúplatně - ANO NE
b) nabídkou recipročního (barterového)
vyrovnání - ANO NE
c) finanční odměnou - ANO NE

U každého bodu pak ještě byl dotaz, zda „bylo“, „nebylo“ vyhověno.

Přísně anonymní dotazník musel být po vyplnění odesílán z určené pošty v Praze 1, aby nebylo možné na MV odesilatele identifikovat, protože cílem nebylo „někoho chytit“, ale získat reálný přehled o stavu pokusů či dokonaného uplácení těch „nahoře“.

Z více než dvou set padesáti dotazníků se jich vrátilo 234. Z toho kolem stovky respondentů se s žádostí o přátelskou službu setkalo.

Zhruba 37 dotázaných bylo osloveno nabídkou na reciproční náhradu za „tlačenku“.

Dvanácti byl nabízen finanční obnos značného rozsahu.

Taková čísla nevyznávala sice příliš příznivě, ale podstatné bylo, že ani jediný tázaný neuvedl, že by vyhověl, že by se nechal zkorumpovat.

Přitom nebyl důvod nic zatajovat, protože otisky prstů poslanců či ministrů jako bezúhonných osob jistě v databázi zločinců nejsou, a shánět DNA 300 „podezřelých“ při přiznání někoho z nich by bylo obtížné. A neetické, když ministr slíbil nesankcionování.

Má tedy důvod rovněž napsat, že Zpráva se ho „vlastně netýká.“

Pokud by se v tomtéž duchu připojil ještě předseda Nejvyššího soudu či dokonce šéf soudu ústavního, pak by co napravovat v nejvyšších patrech vlastně ani nebylo. Akorát konečně odsoudit Babiše.

Náměstci nějakého primátora či městští zastupitelé nemají v sortě vysokých míst co dělat, a jsou proto nezapočitatelní - mohl by spokojeně konstatovat ministr, pokud by se zachoval, což není pravděpodobné, jako v této smyšlence.